Na Stezku Českem jsem se vydal dne 18.4.2025. Po dlouhé době jsem si řekl, že by bylo příjemné nějaký čas strávit sám v přírodě, abych si vyčistil hlavu a případně nabral nové inspirace pro podnikání.
Přijel jsem vlakem do z Ostravy do Návsí a odtamtud autobusem na zastávku Bukovec – Škola. Zde jsem se dopustil menší chyby, protože jsem se musel vracet, abych navázal na Stezku Českem. Bohatě by stačilo, kdybych vystoupil na zastávce Bukovec – U kostela. Odtud jsem pokračoval dál dva kilometry na nejvýchodnější bod České republiky.
Chvíli jsem si zde odpočinul, načerpal místní atmosféru a pokračoval Stezkou Českem přes jižní větev. Téměř hned – asi 2 kilometry – narazíte na první útulnu, kde můžete přespat uvnitř střechy.
Na Stezce Českem najdete řadu podobných útulen, kde můžete zdarma přespat v teple a suchu.
Následně jsem pokračoval k chatě Girová. Hlavní přínos této chaty je v tom, že hned vedle záchodů máte sprchu, takže se zde můžete zdarma osprchovat. Této příležitosti jsem využil, protože při cestování jsem zjistil, že stejná příležitost už se nemusí opakovat. Samozřejmě si zde můžete objednat i něco k pití, nebo k jídlu.
Tutistická chata Girová nabízí stezkařům občerstvení a možnost se osprchovat.
Poté jsem dále pokračoval stezkou k Mostům u Jablůňkova. Zde mi hodně pomohla aplikace Farout, protože před tímto městem se nachází hotel Grůň, který však je trochu bokem mimo stezku a není vidět.
Hotel Grůň nabízí možnost si odpočinout a občerstvit se v místní restauraci. Podle aplikace Farout zde vaří široko daleko nejlepší jídla.
Osobně bych vyhodil marketingového manažera hotelu Grůň, že ani neumí dát na stezku ceduli upozorňující, že po levé straně se nachází jejich hotel, kde se můžete občerstvit. Právě díky aplikaci Farout jsem věděl, že tam tento hotel je a neminul jsem ho.
Můj tip: Stáhněte si aplikaci Farout a stáhněte si mapy Stezka Českem. Stojí to jednorázově 280Kč. V aplikaci naleznete zdroje vody, tábořiště, ubytování, Trail Angels, Stezkaři vítáni, významné vrcholy a mnoho dalších strategických bodů pro stezkaře na všech trasách Stezky Českem.
Z Mostů u Jabluňkova jsem pokračoval dál, až jsem došel k chatě Skalka Gorolia. Zde jsem nedaleko chaty postavil stan a využil pohostinnosti chaty – dal jsem si par zasloužených piv.
Skalka Gorolia nabízí možnost ubytování a stravování v restauraci.
Druhý den jsem pokračoval dál až ke Kamenné chatě kde jsem si dal halušky a valašskou kyselicu.
Pořádně jsem se najedl, protože podle aplikace Farout jsem věděl, že na trase dalších 50 km nenarazím na žádnou další turistickou chatu, protože se jedná o velmi odlehlou oblast. Narazíte akorát na ranč Beskyde, kde si můžete dát opravdu základní jídlo (párek v rohlík, polívku atd.)
Můj tip: Počítejte s tím, že Beskydy a Bílé karpaty jsou velmi odlehlá oblast a opravdu můžete jít až několik dní, než narazíte na nějakou turistickou chatu. Doporučuji vám si proto na stezku vzít vařič a potraviny, které v něm uvaříte s přidáním vody – polévky ze sáčku, rýže, sušená bramborová kaše, těstoviny Maggi (guláš, svíčková, kuře na paprice, čtyři druhy sírů), ovesné vločky atd. Výhoda vaření v přírodě je v tom, že jednak šetříte peníze, podruhé nemusíte být hlady, když několik dnů nenarazíte v horách na turistickou chatu a potřetí vařit v přírodě je nezapomenutelný zážitek.
Pokračoval jsem dále a den jsem ukončil 3 km před chatou Doroťanka. Jít dále už nemělo smysl, protože se začalo stmívat. Roztáhnul jsem stan z Decathlonu za 749 Kč a v něm jsem přenocoval. I přestože je stan velmi levný, tak se osvědčil – ochránil před větrem a deštěm.
Můj stan. Oficiálně je pro dva lidi, ale neoficiálně se do něj já a můj baťoh vejdeme akorát.
Můj tip: Vždy si na Stezku Českem berte stan. Nespoléhejte na to, že se někde ubytujete, nebo že někde bude útulna. Turistická chata může být zavřená a útulna obsazená někým jiným. Stan vás chrání před nízkými teplotami, větrem, komáry, nebo klíšťaty. Proto osobně nedoporučuji brát si třeba jenom nějakou plachtu. Stan mi zajišťuje soukromí, komfort a po dlouhém dni pocit domova a bezpeční, který mi nějaká plachta nenahradí.
Třetí den jsem pokračoval k chatě Doroťka kde jsem si dal do krygla čaj a zelnou polévku. Následoval strmý výstup a pochod přes malebnou krajinu až ke zmiňovanému ranči Beskyde, kde jsem si dal kávu a slepičí polévku. Vše v papírových kelímcích. Myslím, že by zde na stolovací kultuře mohli zapracovat.
Den jsem pak završil rozložením stanu nedaleko chaty Kmínek kde jsem si při západu slunce dal venku před chatou pár piv. Kouzelný okamžik.
Čtvrtý den jsem pokračoval směrem na Javorníky. Stezka tudy vede přes slovenskou stranu hranic. Po sestoupení do údolí narazíte na památník vzdávající poctu Sovětským a Československým vojákům z druhé světové války.
Následovalo stoupání do kopce a do hor, které byly liduprázdné. Poprvé za celou dobu jsem si mohl přírodu užít jenom sám pro sebe. To léčivé ticho přírody. Po hodině chůze mě napadlo si chůzi spestřit hudbou a jak to mám ve zvyku, tak jsem si ji pustil na mobilu nahlas a putoval sám krajinou. To, že hudba slouží také jako zaháněč medvědů, kdy upozorňuje na vaši přítomnost, je další bonus.
Můj tip: Na cesty si sebou vždy beru mobil a v něm mám playlist písní, které dodají mému cestování tu pravou atmosféru. Můžete se například AI ChatGPT zeptat: „Jaká alba s písněmi mi doporučuješ při cestování?“ Mě AI dala tipy jako jsou alba Dream Your Life Away, Rumours, nebo třeba Cloud Nine. Velmi dobrý výběr musím uznat.
Den jsem završil přespáním u přístřešku Sedlo pod Hričovcom, který je s posezením a nedalekou studánkou vzdálenou jenom 100 m. Co víc si pro pobyt v přírodě přát.
V horách není potřeba spěchat a trhat rekordy. Ba naopak. Na vše si dávejte čas a prostor. Dělat něco vyčerpaný a na poslední chvíli se nemusí vyplácet. Proto jsem k přístřešku dorazil se značným předstihem, kolem druhé odpolední a během toho jsem měl čas si udělat jídlo, číst si knihu a umýt se.
Můj tip: Co dělat když jste propocení, smradlaví a několik dnů jste nekoupali, protože nebyla možnost dostat se ke sprše, nebo alespoň smočit se v potoce? Já osobně to dělám tak, že si ze studánky naberu alespoň 1,5 L vody do láhve. Poté zajdu někde bokem do lesa, kde mě „pokud možno“ nikdo nevidí. Zde se svleču úplně do naha a nachystám si čisté věci. Poté se lehce poleju vodou a namydlím, polévám se a stírám mýdlo stále dokola, dokud mi nedojde voda. Takto jsem schopný se umýt na 80% procent, což je po dnech nemytí silná morální vzpruha pro vaše tělo a ducha.
Při přespávaní v této oblasti jsem měl trochu obavy z medvědů – jak o tom straší naše média -, ale nic zásadního se nedělo.
Pátý den jsem pak pokračoval dále na vrchol Velký Javorník a následně na rozhledu Stratenec. Poté asi o kilometr dále jsem na rozcestí odbočil po zeleném značení směrem na Velké Karlovice, kde jsem ukončil své pětidenní putování.
Závěr
Celkem jsem ušel 78 kilometrů za pět dní (nejvýchodnější bod až Velké Karlovice). Samozřejmě někdo tuto trasu může ujít za tři dny, pokud rád trhá rekordy a jde stylem ultralight. Pro mě je důležité nikam nespěchat, vše si fotit a spíš si užít ten pobyt v přírodě, než samotný pochod.
Za svůj život jsem ušel spoustu dálkových treků, ale musím uznat, že Stezka Českem mě snad nejvíc ze všech vyklidnila a dodala mi mentální a fyzickou sílu. Přemýšlel jsem čím to může být a co mě tak napadá je to, že v českých horách je ukrytá síla naších předků, kterou si můžeme načerpat kdykoliv se do hor vydáme na pár dnů. Podobně můžou působit na Španěly španělské hory a na Italy italské hory.
Na podzim se chystám pokračovat na Stezce Českem tam, kde jsem skončil – z rozcestí u Velkých Karlovic až do Valašských Klobuk. Chci si Stezku Českem užít a ne trhat rekordy. Proto si ji budu „ordinovat“ dvakrát ročně (jaro a podzim) kdy ujdu každou její část.
Klidně si článek uložte a až se odhodláte jít Stezku Českem, tak se můžete opět mrknout na mé tipy, které vám můžou pomoci. Hned další článek, který vydám ve VIP Novinách budou „Příběhy stezky českem“ kde popíšu příběhy jednotlivých lidí a zážitky s kterými jsem se na stezce setkal.
