Viktor Schauberger je vědec a vynálezce, který už před sto lety mohl sledovat společnost, jakým špatným směrem se vyvíjí. Zároveň však viděl budoucnost, která nás čeká, pokud zvedneme své vědomí a otevřeme se možnostem nových technologii. Pojďme se společně podívat co tento vizionář před téměř stoletím viděl a pojďme to srovnat s poznatky Dr. Stevena Greera.
Technika smrti a chybná kultura
S rostoucí trpkostí musel Schauberger konstatovat, že jeho snaha přivést odpovědná místa k poznání a odpovědnosti nepřinesla vzhledem k hrozící katastrofě žádný výsledek. Nedokázal techniky a vědce přimět k tomu, aby upustili od „techniky smrti“. Jeho jedinou nadějí bylo, že národy této země jednoho dne procitnou a vynutí sei změnu. Během let o tom vytvořil celou filozofii, z níž si v této kapitole uvedeme několik pasáží.
Schauberger říká:
„Stále více se v naší době projevuje touha po přírodě.
Toto puzení k přírodě, která je silná, klidná a zdravá, je nutný jev dnešní doby, protiváha k anorganické civilizaci, kterou mylně označujeme jako kulturu. Tato civilizace je dílem člověka, který samolibě, bez ohledu na skutečné dění v přírodě, vybudoval svět beze smyslu a bez základů, svět, který jeho, jenž by měl být dosud jeho pánem, hrozí zničit, protože svým jednáním a svou prací narušil smysl jednoty vládnoucí v přírodě.
Stojíme-li dnes bezmocně a bezradně před svými výtvory a musíme-li čím dál víc poznávat, že naše takzvaná práce se všemi jejími starostmi slouží jen sebezničení, v žádném směru se neukazuje ani záblesk zlepšení a my se beznadějně ženeme vstříc temné budoucnosti, pak bude také pochopitelné, že je čím dál víc lidí, kteří, zhnusení touto nesmyslnou činností a úsilím, hledají cesty, jež je povedou k Všematce přírodě.
Člověk je stvořený přírodou podle jejích zákonů, a proto je na ní závislý.
Jeho dílo, ona jím stvořená pseudokultura, ztratilo během doby smysl a souvislost a nemírnou silou technických pomůcek se z něho stalo monstrum tak gigantické, že už téměř stačí na naše přírodní síly, přinejmenším však již rušivě zasahuje do velkého životního soukolí přírody.
Člověk, který ve velkém přírodním životě představuje přece jen pouhou jiskřičku, pouhý mikroorganismus, rozvinul – podnícen krátkodechými zdánlivými úspěchy – činnost, která začíná narušovat ono velké soužití a která, jak se zdá, uchystává konec kvalitativní produkci našeho makroorganismu Země.
Zapříčiňující silou je náš rozum a jím vytvořená bezduchá technika, stejně jako naše zákonů zbavená a smysl narušující technická kultura, jež jsou společně také příčinou narušení koloběhu vody a krve Země. Pokud tedy všechno. Co tato anorganická civilizace vytváří, bude zanikat tempem jejího rozvoje, pak tento zánik není v žádném případě přechodnou krizí, nýbrž samozřejmým zhroucením kulturní budovy postavené bez základů do závratné výše; spolu s ní bude ovšem strženo i to, co zde ještě zbylo z opravdové kultury.“
Biologické a duchovní zhroucení, nebo nový vývoj
Schaubergerova naděje se upíná k mládeži. V celém svém zoufalství má přesto dojem, že vidí naději, že mládež snad odmítne podporovat životu nepřátelský vývoj:
„Bezpochyby to svědčí o zdravém, nedegenerovaném lidství, když se naše mládež vzpírá dnes již všude se objevujícím projevům rozkladu a odmítá dál zabedněně pochodovat po silnici, jež nás všechny zavedla do kulturní a hospodářské slepé uličky.
Samotným vzepřením se se však ještě ničeho nedosáhne. Praktický výsledek přinese odpor naší mládeže teprve tehdy, budou-li poznány příčiny a nalezeny chyby, jichž jsme se dopustili my a dřívější generace a které skutečně uvrhly svět do neštěstí.
Nalezením příčin zlořádu bude učiněn teprve velmi malý krůček, protože systematické nápravě učiněných chyb se do cesty postaví šiky takzvaných odborníků, kteří zastupují dosavadní směr a musí ho i nadále schvalovat, protože z něj žijí a chtějí být zajištěni až do svého blaženého konce.
I tuto překážku by bylo možno jednoduše překonat, pokud by se učiněné chyb daly lokalizovat alespoň na určité hospodářské odvětví.
Při důkladném prověření a zjištění často po staletí činěných závažných chyb se však ukáže tak nesmírná rozšíření a rozvětvení nemoci vzniklé nesprávnými radami a chybnými pracovními metodami a tak závažná kulturní, technická a hospodářská pochybení, že tím nezůstane nedotčeno ani jedno jediné hospodářské odvětví a žádný odborník, ať už pracuje kdekoli, se nemůže zprostit spoluviny, byť i zčásti nevědomé.
Při zjištění, že za daných podmínek je téměř každý odborník ohrožen ve své existenční jistotě, by bylo naprosto bezúčelné očekávat od těchto kruhů podporu a od samého začátku je třeba počítat s obrovskou opozicí, která však je nutná a velmi přispěje k vyjasnění.“
Nyní nastal pro každého jednotlivce čas, aby přemýšlel o situaci, do níž svět sklouzl. Stačí, když začne uvažovat o tom, jak to vypadá s vodou:
„Ať tedy všichni lidé, kteří nemají to štěstí, aby mohli chladivý nápoj čerpat přímo ze zdravého pramene, uvažují, odkud pochází, jak je k nim přiváděn a jakými umělými přísadami je pro ně upravován. Avšak ti lidé, kteří jsou nuceni pít rok co rok pouze sterilizovanou vodu, ať přemýšlejí o tom, jak musí v organismu působit voda, jíž byla čistě chemickými přísadami násilně vzata od přírody daná schopnost plodit život. Sterilizovaná a fyzikálně zničená voda vyvolává zákonitě nejen tělesný úpadek, ale způsobuje také příznaky duševního úpadku a tím systematickou degeneraci lidí i ostatních tvorů.“
Foto: Viktor Schauberger na konci čtyřicátých let 20. století.
Mnoho lidí se utěšuje tím, že „to snad nebude tak nebezpečné“. Vždyť věda a technika se s problémy dokážou postupně vypořádat. Takový postoj je však v podstatě známkou toho, jak dlouho už tento úpadek trvá:
„Důvod toho, proč lidé svůj kulturní a hospodářský zánik zaměřují za přechodnou krizi … spočívá mnohdy v duchovním úpadku lidstva, který zákonitě musí následovat po každém tělesném úpadku, respektive mu musí předcházet.
Civilizované lidstvo dosáhlo i přes svou domnělou vysokou technickou kulturu tak hlubokého etického poklesu, že už nedokáže poznat, že tento fyzický a morální úpadek není nic jiného než kontinuálně probíhající rozklad kultury.
Z toho důvodu je také pro lidi, kteří dokážou poznat dosah učiněných chyb, svatou povinností neochvějně a bez ohledu na vlastní výhody vystupovat za konečnou nápravu té spousty omylů..
Nejúčinnějším prostředkem je upozorňovat širokou veřejnost na nesprávný rady. Chudý i bohatý, urozený i nízký musí být zachvácen pochybami a oprávněnou nedůvěrou, což bude vytvářet stále větší kruhy a nakonec to přivodí vnitřní pocit odmítnutí u širokých mas; ten, když se jednou probudí, již nesmí usnout, dokud se nestane lidovým a tím Božím soudem. (…) Všichni ti, kdo jsou povoláním nuceni vydělávat si na svůj vezdejší chléb ve velkých městech, nechť vážně přemýšlejí, co musí nastat, když kromě stále nedostatkovějšího, stále nákladnějšího a jakostně horšího chleba začne ubývat i vody.
Byť by to byl velmi nevděčný úkol upozorňovat veřejnost na hrozící nebezpečí, které nevidí nebo vidět nechce, byť by to byla i marná snaha ukazovat jí to strašné méně tekel, které se nad ní vznáší, tento pokus by měl být přinejmenším učiněn.“
Úsvit nové doby
Schauberger vidí blížící se katastrofu – chaos, v nějž se tento moderní technický a společenský vývoj zhroutí. Vidí však také úsvit nové doby, v níž se lidé naučí chápat, že musí žít ve spolupráci s přírodou:
„Nastane blahobyt v dnes nepředstavitelném rozsahu. Pak nadejde čas, kdy se lidé ohlédnou, zamyslí se a řeknou: ´To byli tenkrát idioti! Oni si opravdu mysleli, že pomocí odbourávajících vlivů vytvoří techniku, na níž pak postaví sou kulturu.´“
Cestu, kterou tito lidé budoucnosti půjdou, vidí Schauberger jasně:
„Budoucí člověk bude plně ovládat hmotu a z ní vyvěrající pohyb jakostních látek a stane se nejvyšším služebníkem a zároveň pánem přírody. Pohádková úroda mu bude dávat nejkvalitnější výživu a zároveň bude mít téměř naprostou svobodu pohybu po zemi, po vodě i ve vzduchu…
Tím sám od sebe ustane boj o přežití, třídní boj, existenční boj, a především všechny války o potraviny a suroviny.
Také lékařství dozná zásadních změn. Skutečností se stane to, co tušil Paracelsus: bude existovat jedna specifická základní látka, která již v zárodku zničí každou nemoc. Lidé nebudou znát nemoci a v tomto ohledu se budou radovat ze života. V dostatečném způsobu a šíři bude mít k dispozici prostor ten, kdo svým bytím bude sloužit výstavbě surovin v celé vývojové linii.
Z vody všechno vzniklo. Voda je proto univerzální surovinou každé kultury a základem každého tělesného i duchovního vývoje. Odhalení tajemství vody je koncem jakékoli spekulace nebo vypočítavosti s jejich nádory, k nimž patří válka, nenávist, závist, nesnášenlivost a svárlivost v každé podobě. Úplné probádání vody proto znamená v nejopravdovějším slova smyslu konce monopolu, konec každého ovládání, a počátek socialismu postaveného na rozvíjení individualismu v nejdokonalejší formě.
Cestou „oxidačního procesu zastudena“ se strojové síly stanou prakticky bezplatnými a tím teprve hodnotnými. Potraviny, suroviny, pohonné látky zde budou v nadbytku …
Tyto zárodky jakostních látek – koncentrace negativních iontů geosférického původu – jsou oněmi vlastními výstavbovými a výtlakovými atomy. Strojní cestou je lze vyrábět v jakémkoli množství a kvalitě z bakteriofágních stavů mezních hodnot (unášené a vznášející se látky) ve vzduchu a ve vodě za pomoci „po-cykloidní prostorové křivce“ téměř zdarma podobným způsobem, jakým to za pomoci tvaru žáber a těla dělá pstruh stojící bez pohnutí v prudké vodě, když pouze nechává čerstvou pramenitou vodu s geosférickým napětím protékat žábrami.
Pro korunu stvoření se tak otevírá cesta k tomu, aby se jako vrchní služebník stala pánem tohoto stvořitelského díla a tím vůdcem velkolepého vývojového chodu. Možná je člověku našeho století na úzké pěšině vzhůru, za nebezpečí zřícení do nezměrných hlubin, dána jedinečná šance stát se podobným Bohu. Kdo ve smyslu výstavby ovládá proces proměny, získá vlastnosti Stvořitele. Kdo proces proměny ovládá a vykonává ve smyslu odbourávání, je nástrojem a služebníkem ďábla. Jemu náleží dílo zkázy.“
Závěr
Viktor Schuberger už před sto lety předpověděl neduhy naši civilizace jako je používání destruktivních strojů a pesticidů, které ničí životní prostředí. Zároveň předpovídá, že člověk bude podoben Bohu s tvořivou sílou, neomezenou hojností, energii a svobodou neomezeného pohybu. Předpověděl Schauberger dobu, kterou předpověděl také Dr. Greer s novými vynálezy. To ukáže až čas.
Informace v tomto článku byly použity z knihy Živá voda – Olaf Alexandersson
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem. Děkujeme!
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
