Tvůrci a myslitelé nesou břemeno společnosti, a jejich „vzpoura“ (stažení se) vede k jejímu zhroucení.
Film Atlasova vzpoura (v originále Atlas Shrugged), natočený podle stejnojmenného knižního románu Ayn Randové, je nadčasovým varováním před nebezpečím přebujelé byrokracie, regulací a kolektivismu, které potlačují individuální svobodu a podnikavost. I když kniha vznikla v polovině 20. století, její poselství je v roce 2025 překvapivě aktuální.
Dnešní svět, přesycený nařízeními, regulacemi a centralizovaným řízením, jako by zrcadlil dystopickou vizi Randové. Film ukazuje, co se stane, když tvůrčí a produktivní jedinci, „tahouni světa“, odmítnou nést tíhu nefunkčního systému. Podívejme se na konkrétní příklady, jak tato fikce odráží současnou realitu.
Byrokracie a regulace: Green Deal jako symbol přehnané kontroly
Jedním z hlavních témat Atlasovy vzpoury je, jak stát svými regulacemi dusí inovace a ekonomiku. V Evropě je Green Deal, stupidní plán na dosažení klimatické neutrality, ukázkovým příkladem. Emisní povolenky zdražují výrobu a zvyšují ceny energií, což dopadá na firmy i domácnosti. Výrobní firmy, páteř ekonomiky, se potýkají s rostoucími náklady na dodržování regulací – typickým příkladem jsou automobilky, které ve velkém propouštějí. Film ukazuje podobný scénář, kdy stát prosazuje „ochranné“ regulace v zájmu „veřejného blaha“, které ve skutečnosti ničí ty, kdo vytvářejí hodnoty a pracovní místa.
Dalším kontroverzním aspektem Green Dealu je tlak na odstavování jaderných elektráren, například v Německu, kde byly uzavřeny funkční reaktory ve prospěch méně spolehlivých obnovitelných zdrojů. Výsledek? Vyšší závislost na dovozu energií a nestabilní sítě. Přesně to vidíme ve filmu, jak státem podporované a financované „rovnostářské“ projekty vedou k rozpadu infrastruktury – přesně to se děje, když ideologie převáží nad pragmatismem.
Omezení hotovosti: Kontrola nad svobodou
Dalším paralelním motivem je omezování osobní svobody skrze drobné, ale všudypřítomné regulace. V posledních letech se v některých zemích EU objevují snahy omezit používání hotovosti pod záminkou boje proti terorismu a praní špinavých peněz. Například v Řecku či Itálii jsou limity na hotovostní platby, a digitální transakce jsou stále více sledovány. Ve Španělsku omezili výběr hotovosti na 3 000 EUR a vyšší částky musíte 24 hodin předem hlásit daňovému úřadu, aby vás úřednici mohli buzerovat. To připomíná scény z filmu, kde stát monitoruje každý krok podnikatelů, aby zajistil jejich „poslušnost“. Vidíme celoevropskou snahu úplně zrušit hotovost a zavést CBDC. Přitom hotovost představuje anonymitu a svobodu, a její omezování je dalším krokem k centralizované kontrole – něco, co by Randová jednoznačně odsoudila.
Lockdowny: Kolektivismus nad rozumem
Pandemie covidu-19 ukázala, jak rychle může stát zavést plošná opatření, která ignorují individuální potřeby. Lockdowny, uzavírání podniků a nařízení omezující pohyb lidí připomínají svět Atlasovy vzpoury, kde stát rozhoduje, co je třeba učinit „pro dobro všech“, bez ohledu na důsledky. Malí podnikatelé, jako restauratéři či drobní obchodníci, byli nuceni zavírat, zatímco velké korporace prosperovaly díky online prodeji a vyjímkám z lockdownů. Tento nepoměr mezi „vyvolenými“ a těmi, kdo nesou břemeno regulací, je ve filmu znázorněn skrze úpadek železnic a průmyslu pod tíhou státních zásahů, kdy „vyvoleným“, ale neschopným je povoleno podílet se na budování průmyslu. Výsledek? Totální rozklad dopravy a průmyslové infrastruktury.
Hlavní problém je v tom, že systém a byrokraté se nedívají na člověka, jako na individuální bytost, které jsou garantovány přirozená práva, ale jako na neživou součástku stroje (státní mašinerie), kdy tato součástka musí plnit kolektivistickou funkci a když ne, tak bude nahrazena/vyřazena ze společnosti. Přitom to jsou jedinci, kteří vytvářejí hodnoty pro společnost. Randová řekla, že pokud se takto systém dívá na člověk, tak se společenský systém dříve, nebo později zhroutí a pak obvykle nastává diktatura psychopatů.
„Člověk byl postaven na stejnou úroveň jako půda nebo lesy a velice málo, pokud vůbec, byla zkoumána jeho specifická role“, píše Randová ve své knize kde kritizovala kolektivistické řízení společnosti v USA, které se podobalo komunismu.
Pseudo-odborníci a ztráta meritokracie
Atlasova vzpoura také kritizuje společnost, kde jsou odměňováni ne ti nejlepší a nejznalejší, ale ti nejposlušnější. Dnes vidíme vzestup „pseudo-odborníků“, kteří získávají vliv díky politické korektnosti nebo konexím, nikoli díky skutečným odborným znalostem. Například někteří poradci v oblasti klimatu či veřejného zdraví prosazují opatření bez hlubšího pochopení ekonomických, ekologických, zdravotních či sociálních dopadů. Ve filmu jsou tito lidé zobrazeni jako byrokraté, kteří se ohánějí frázemi o „společenském dobru“, zatímco ničí vše, co funguje. Tento trend je patrný i v současnosti, kdy jsou odborné diskuze často přehlušeny ideologií.
Zakázané technologie
Ve filmu je znázorněná Reardnová ocel (Rearden Metal), která je mnohem odolnější a levnější na výrobu, než klasická ocel. Film se také točí kolem generátoru volné energie, který by mohl způsobit celosvětovou prosperitu a bohatství. Všechny tyto technologie jsou však ve filmu zakázany. To dokládá, že ve skutečnosti „elitám“ nejde o blaho lidstva, jak mu bývá prezentováno, ale o potřebu psychopaticky regulovat a ovládat. I ve skutečném světě můžeme vidět jak jsou zakazovány technologie, které by mohli lidstvu přinést bohatství a prosperitu.
Proč je Atlasova vzpoura aktuální?
Film Atlasova vzpoura není jen příběhem o hrdinech, kteří se vzepřou systému. Je to zrcadlo, které ukazuje, co se stane, když společnost potlačí individualitu, inovace a odpovědnost. Green Deal, omezení hotovosti, lockdowny či dominance pseudo-odborníků nejsou jen izolované jevy – jsou příznaky hlubšího problému, který Randová popsala: „přesvědčení, že stát ví lépe než jednotlivec“. Když se podíváme na rostoucí regulace a byrokracii, vidíme, že tahouni světa – podnikatelé, vynálezci, vizionáři – jsou stále více zatěžováni pravidly, která je brzdí.
Ayn Randová možná cestovala časem a měla možnost nahlédnout, jak bude vypadat budoucnost – podobně jako George Orwell. Ve svém díle si klade otázku: „Co se stane, když se tito lidé vzepřou?“ Odpověď zní: „Zhroutí se veškerá dopravní a průmyslová infrastruktura a milióny lidí přijdou o práci – včetně byrokratů, kteří jsou placení z daní podnikatelů“. Jak jsme si ukázali ve videu výše, byrokraté to vědí a proto když se atlas vzepře, tak musí ustoupit, protože sami neumí podnikat, tvořit, vytvářet pracovní místa a jsou jen otravný hmyzem, neschopní parazity, kteří neumí nic jiného, než poučovat schopné lidi jak mají žít, aby na nich mohli parazitovat.
V roce 2025, kdy se svět potýká s ekonomickými nejistotami, klimatickými politikami a erozí svobod, je kniha a film Atlasova vzpoura aktuálnější než kdy dříve – připomíná nám, že svoboda a prosperita nejsou samozřejmostí, musíme je aktivně chránit.
Facebook komentáře