Jak to doopravdy bylo ohledně vyhnání Adama a Evy z ráje a všech budoucích lidských generací?
Biblický příběh o Adamovi a Evě zná skoro každý, kdo se narodil ve společnosti založené na křesťanské tradici. Existuje několik verzí tohoto příběhu. Nejznámější verze je biblická, poté verze od dona Miguela Ruize a verze z knihy Bohové z Ráje – Anunnakové, tajní vládcové, kterou vám budu prezentovat v tomto článku. Přiznám se, že tato poslední verze mi dává největší smysl. Budu tedy citovat z uvedené knihy.
Lidé jako otroci
„Starý zákon nám říká, že Adam (první člověk) byl zamýšlen jako sluha. Jeho úlohou bylo orat pole a pečovat o zelenající se zahrady a úrodu patřící jeho ´Bohu´. Dokud Adam a Eva přijímali své postavení sluhů a poslouchali všudypřítomné pány, měly být všechny jejich fyzické potřeby zaopatřeny a směli ve svém ´ráji´ pobývat neurčitě dlouho. Nikdy se však nesměli dopustit jednoho neodpustitelného hříchu. Měli zakázáno usilovat o získání určitého druhu vědění. Tyto zapovězené formy vědění jsou v příběhu symbolizovány dvěma stromy: ´stromem poznání dobra a zla´ a ´stromem života´. První ´strom´ symbolizuje porozumění etice a spravedlnosti. Druhý ´strom´ symbolizuje poznání, jak znovu získat a uchovat si svou duchovní identitu a nesmrtelnost.
Adam a Eva dodržovali přikázání svých pánů a žili v materiálním štěstí, dokud na scénu nevstoupila další strana. Intervenující strana je v příběhu symbolizována postavou hada. Had přesvědčil Evu, aby požila ´ovoce´ ze ´stromu poznání dobra a zla´. Eva hadův návrh poslechla, stejně jako Adam. ´Bůh´ (tj. Správcovské vedení) byl okamžitě znepokojen:
I řekl Hospodin Bůh: ´Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré a zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.´ – Genesis 3:22
Výše uvedená pasáž odhaluje důležitou pravdu zaznívající v mnoha náboženstvích. Skutečné chápaní etiky, morální celistvosti a spravedlnosti je nutná podmínka, pro opětovné získání duchovní svobody a nesmrtelnosti. Bez základů v etice se z úplného duchovního uzdravení stává jen nesplnitelný sen.
Správcové očividně nechtějí, aby lidstvo zahájilo cestu k duchovnímu uzdravení. Důvod je zřejmý. Správcovská společnost chtěla mít otroky. Je těžké mít otroky z lidí, kteří si zachovávají celistvost a smysl pro etiku. A stává se to nemožným, když se titíž jedinci přestanou bát díky znovu pochopenému pochopení své duchovní nesmrtelnosti. A co je nejdůležitější, pokud duchovní bytosti nemohou být déle uvězněné v lidských tělech a místo toho mohou těla používat a opouštět dle libosti, nebudou k dispozici žádné duchovní bytosti, aby oživovaly otrocká těla. Jak si vzpomeneme, sumerské destičky odhalily záměr správců trvale upoutat duchovní bytosti k lidským tělům. Každý pokus uniknout tomuto duchovnímu nevolnictví ´snědením ovoce´ z biblických ´stromů´ bylo proto třeba zarazit … a to rychle!
Proto jej (Adama) Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby (anděly) s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu (zabránili přístupu) ke stromu života. – Genesis 3:23-24
´Plamenný meč´ symbolizuje praktická opatření, která správcové podnikli s cílem zajistit, aby se lidstvu nikdy nezpřístupnilo pravé duchovní vědění.
Aby dále zabránili přístupu k takovému vědění, byl Homo samiens odsouzen ještě k dalšímu osudu:
Adamovi (Bůh) řekl: ´Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.´ – Genesis 3:17-19
Byl to vysoce efektivní způsob, jak se vypořádat s Adamovým a Eviným ´prvotním hříchem´. Výše uvedená pasáž naznačuje, že vládnoucí správci měli v úmyslu zajistit, aby lidé žili celý svůj život a zemřeli, aniž by se někdy povznesli nad úroveň náročné materiální existence. Lidem tak zůstávalo jen pramálo času na to, aby se snažili dospět k poznání, které potřebovali ke svému duchovnímu osvobození.“
Závěr
Bibli jsem četl jednou v životě a nechápal jsem, jak může být ´Bůh´ k lidem tak krutý. Teď už to vím. To co je nám prezentováno jako ´Bůh´, je ve skutečnosti mimozemská entita, nebo skupina „správcovských bohů“ (jak je pojmenovává Bramley), kteří lidstvo vytvořily, nebo ovládly pro jejich zotročení.
Podle náboženských pramenů a učení existuje mnoho Bohů. Například budhismus má soucitné bohy tathagáty, budhy nebo bodhisatvy a taoismus má tao bohy sjednocené se svou pravou přirozeností. To k čemu se však modlí křesťané není nic, co by bylo hodno následování. Dokazuje to i dlouhá historie katolické církve, která upalovala lidi za jiné názory, nebo čistě proto, že otevírali vědomí lidí a byli překážkou pro udržení otrokářského systému. Stejně tak různé okultní praktiky a krvavé rituály, kde se pro „udobření bohů“ krutě obětují zvířata je pro samotného jedince cestou do pekla.
Jak Bramley ve své knize píše, tak cestou k získání duchovní nesmrtelnosti a svobody je získat správné znalosti ohledně vesmírných zákonů (budhismus tomu říká ´Kola zákona´), etiky a morálky, což jedinci zvýší úroveň vědomí. Tato zvýšená úroveň vědomí (budhismus tomu říká ´osvícení´) pak zajistí, že se jedinec vyváže z útrpné reinkarnace a navrátí se zpátky do svého nebeského ráje (budhismus tomu říká ´dosáhnout dovršení´). K tomuto účelu slouží pravá učení, která čerpají znalosti z vesmírných zákonů postavených na pravdivosti, soucitu a toleranci.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře