Autor: Martin Kirschner.
Oficiální vzdělání a náboženské spisy nám říkají, že hlavní důvod ukřižovaní Ježíše byla jeho víra a názory na farizejské náboženství. Dalším důvodem bylo, že se prohlásil za syna Boha a králem nebeského království, kvůli čemž byl prohlášen za blázna.
Kniha „Jiné dějiny Římského impéria“ nám však podává trochu jiný pohled a to ten, že hlavní důvod ukřižování Ježíše byl ten, že chtěl sekularizovat ekonomický systém církve. Následující citát je ze strany 116 této knihy:
„Křesťanství a kapitalismus
„A Ježíš vstoupil do chrámu Božího,
a vyhnal všechny kupující a prodávající z chrámu,
a převrátil stoly směnovníků…“
(Evangelium podle Matouše)
Právě tam v chrámu, byly směnárny: v oběhu byly římské mince, ale dary chrámu se podle zákona platily pouze židovskými šekely. Směnný kurz byl nadhodnoceny, což bylo vlastně podstatou zájmu chrámových směnárníků.
Vyhnání obchodníků z chrámu je klíčovým prvkem a hlavním poselstvím Nového zákona. A první pokus sekularizovat ekonomiku, za nějž byl Ježíš ukřižován: zasáhl do toho nejposvátnějšího – do výnosů Sanhedrinu. Ale to v užším smyslu, coby sítě nadnárodní struktury, která byla řízená prostřednictvím církve, a to cokoliv jiného – hodil pro boj protestantů (reprezentujících značný soukromý kapitál) s Římem, jehož prokurátor Pilát Pontský neudělal nic (jen si umyl ruce) pro to, aby chránil Krista před krvežíznivým davem. – To je názor historiků, jenže ve skutečnosti se Kristovo mučení (bičování) odehrálo v Pilátově paláci, odkud byl Kristus odvezen rovnou k popravě (o čemž si povíme později).
Posílená buržoazie severozápadní Evropy vstoupila jako nová mohutná ekonomická třída do konkurenčního boje s církevně monopolní ekonomikou. Téměř všichni vládní úředníci v Evropě a v jejich zámořských koloniích, a dokonce i v Rusku, se připravovali v katolických řádech, katolických školách a na katolických univerzitách – žádné jiné prostě nebyly. Žádné investice ani žádné obchody se nepohnuly ani o krok bez souhlasu římskokatolické církve, jejich zástupců a místních úředníků, kteří jí vděčili za veškerý svůj majetek, kariéru a své postavení.
Velký kapitál hledal způsoby jak si znovu podřídit mocný hlubinný stát (dnes bychom řekli Deep State – pozn. překl.) s centrem v Římě. A to se mu nakonec díky dlouhé řadě vyčerpávajících válek v Evropě podařilo.
Řím prohrál náboženské války. To však není správná definice: nebyly to války náboženské, nýbrž ekonomické, vlastně jako veškeré další války na naší planetě v horké, studené nebo v hybridní fázi, které tu vyhasnou, tu znovu vzplanou, ale nepřestanou ani na jeden den.
V našem světě, promiňte mi tu banalitu, je vše vzájemně propojeno. Kapitál se nemohl objevit před oběhem peněz a bankovnictví a mince se nemohly objevit před kapitálem. Otrokářský a feudální systém nikdy neexistoval. Byly to jen části a prvky konstrukce známé pod společným názvem kapitalismus. Kristus nemohl vyhnat obchodníky z chrámu a Jidáš nemohl dostat svých 30 stříbrných před epochou kapitalismu, která se časově shoduje s epochou renesance. Prostě na počátku to byl státně monopolní kapitalismus, ve kterém všechny řídící páky patřily církvi. Na soukromý kapitál zbyla, jen role malých obchodníků, řemeslníků a lichvářů.
Aby byl nějak vysvětlena praktický úplná absence mincí mezi antikou a renesancí po prodloužení dějin křesťanství o 1500 let, historici přišli s takovými pseudovědeckými koncepty jako „období bez mincí“ a „úpadek bankovnictví ve středověku“, které vypadají extrémně nelogicky a dokonce směšně. Ale po prodloužení dějin se historici musí neustále vymlouvat, vykrucovat nebo rovnou lhát. A i když jsou přitlačeni ke zdi nezvratnými důkazy, že historie není taková, jakou nám ji malují, stále si trvají na svém, protože nemají kam ustoupit: za historií je velká politika, v jejíž službách všichni jsou..
Zde je skvělý a čerstvý názorný příklad toho, kdy se doopravdy objevily starořímské mince: v září 2016 celý svět obletěla zpráva, že v Japonsku při vykopávkách na ostrově Okinawa archeologové objevili starověké římské mince ve zříceninách středověkého hradu. Uvádělo se, že takový nález byl v zemi učiněn poprvé, na čemž není nic překvapujícího, protože v Japonsku žádní staří Římané nebyli.
Když archeolog Hiroyuki Miyagi uslyšel, že v troskách starého hradu na Okinawě byla nalezena hromada starořímských a osmanských mincí, pomyslel si, že se jedná o podvrh:
„Nemohl jsem uvěřit, že jsme našli mince Římské říše ve středověkém japonském hradě,“ řekl CNN.
Od roku 2013 prováděl tým archeologů místní rady pro vzdělávání města Uruma vykopávky na hradě Katsuren v Okinawě, nejjižnější japonské prefektuře, který je na seznamu světového dědictví UNESCO.
„Účastnil jsem se vykopávek v Egyptě a Itálii, i předtím jsem viděl spoustu římských mincí, takže jsem je okamžitě poznal,“ uvedl archeolog.
Zjistil, že osmanská mince měla nápisy, které ji datovaly do roku 1687, zatímco římské mince se jevili mnohem starší – pocházely ze IX. Století našeho letopočtu. Archeolog to vysvětlil tím, že hrad Katsuren měl ve XIV. A XV. Století obchodní vztahy s Čínou a dalšími okolními asijskými zeměmi.
Ale i takové vysvětlení japonského archeologa působí směšně, protože kontakty Japonska s Čínou a asijskými zeměmi ve XIV. a XV. století nevysvětlují přítomnost osmanských mincí ze XVII. Století v pokladu, a tím spíš to nevysvětluje přítomnost starořímských a osmanských mincí ve stejném pokladu z kulturní vrstvy pozdního středověku.
Z pohledu oficiální historie a chronologie působí tato situace absurdně. Pokud se však podíváte na fakta otevřenýma očima, pak so sebe vše okamžitě zapadá a odpověď je nasnadě:
„Za papeže Pavla V. se rozmohly misie – kapucíni v Kongu a jezuité v Paraguayi. V listopadu 1615 Pavel V. přivítal vyslance japonských samurajů, kteří jménem své vlády žádali uzavření obchodní dohody mezi Japonském a Novým Španělském (Nové Španělsko se v té době říkalo územím dnešního Mexika části Střední Ameriky). Dopis rovněž obsahoval žádost o vyslání křesťanských misionářů do Japonska. Papež souhlasil s vysláním misionářů, ale otázku obchodní dohody přesměroval na španělského krále Filipa III.“
A to je úplně jednoduchá odpověď na to, jak mohly být starořímské a osmanské mince nalezeny ve stejném pokladu na japonském ostrově v ruinách středověkého hradu.
Starověký Řím – Byzanc – Osmanská Říše – Svatá říše římská – Starověké Řecko a Moskevské carství dob Ivana Hrozného, to je jedna tatáž epocha, rozdělená historiky do různých staletí a tisíciletí. Postupně se přibližujeme k důvodům prodlužování historie a k hlavnímu tajemství Vatikánu …
Konec citace.
Závěr
Protestanti (řekněme opoziční politici) viděli v Kristově učení šanci konečně vyhnat obchodníky z chrámu, to znamená zbavit církev monopolu na bankovní operace a úroky z půjček. A udělali to: po porážce římskokatolické církve Katolickou ligou ve třicetileté válce se začaly objevovat soukromé banky, které nebyly ovládány římskokatolickou církví.
Mít moc nad finančním systémem znamená mít moc nad Státy a lidmi, kteří v nich žijí. Peníze se staly prostředkem uplácení, ale také vydíraní (cukr, nebo bič), aby globalisté v současné době řídicí bankovní sektor ovládali celý svět. Prakticky se do dneška nic nezměnilo.
Když se podíváme dále do minulosti za Římskou říši, tak zjistíme, že náboženství a finanční systém byly přijaty ze starověké Babylonie. Pro svět byl přijat démonický finanční systém založený na lichvářství, dluzích a tím způsobeném finančním otroctví.
Je zajímavé sledovat v dnešní době, jak například i Vladimír Putin je prohlašován za blázna, když se snaží sekularizovat ekonomiku ( spuštění plateb PVP, přechod na UnionPay, Rubl krytý zlatem, přijímaní plateb pouze v rublech, nebo zlatu atd.)
Je tedy zřejmé, že současný finanční systém brzy spadne a bude nahrazen novým. V rámci Gesara a Nesara se na tom pracuje a spolu se zavedením nových technologií bude lidstvo osvobozeno z tohoto systémového otroctví.
