Kolektivní paměť ovlivňuje naši realitu

Autor: Martin Kirschner.

Stali jsme s obětí kolektivní paměti. Pokud si to uvědomíme, tak se dokážeme z nepříznivého dění vymanit. (Public Domain)

Kolektivní paměť je systém. Systém, který nás drží v tomto Matrixu myšlení. Světové elity využívají tuto kolektivní paměť (někdy nazývané morfogenetická pole) aby s námi manipulovali. V tomto článku si řekneme, jak kolektivní paměť přeprogramovat.

Rád bych proto v tomto článku citoval z knihy „A jde se na to“ od Michala Morrise. Ačkoliv kniha byla vydána v roce 2014, tak popisuje vlastně to, co se dnes děje, akorát, že tehdy jsme si to tolik neuvědomovali a necítili jako teď s korona krizí. Citát je ze str. 148 této knihy:

Citát z knihy:

„Druh paměti, který má vliv na nás všechny, představuje kolektivní paměť. Zahrnuje znalosti a vzpomínky celých skupin lidí až na úroveň států nebo kultur. S pomocí státních svátků, památek, jmen ulic, knih, filmů a televizních pořadu se státy, ale také soukromé zájmové skupiny snaží udržet v paměti určité události z minulosti a formovat je podle svých vlastních představ. Kolektivní paměť URČUJE VĚDOMÍ SKUPINY PO CELÉ GENERACE. Většina z nás tak věří, že ví, kdo byl Ježíš Kristus, co říkal, dělal a za čím si stál. Ve skutečnosti však veškeré záznamy, které o něm máme, vznikly mnoho staletí po jeho smrti a i poté byly několikrát přepracovány. Přesto má dnes každý z nás velmi podobnou představu o Ježíši Nazaretském, jenž ve skutečnosti nosil jméno Jošua ben Josef.

Také u poměrně nedávných událostí může být kolektivní paměť zrádná. Důležitým příkladem jsou teroristické útoky z 11. září 2001. Téměř každý obyvatel planety věřil nebo věří, že viděl, jak dvě letadla narazila do věří Světového obchodního centra. Ve skutečnosti to však neviděl nikdo, protože to není možné. Žádné letadlo složené převážně z hliníku, nebo hmoty a karbonu nedokáže prorazit masivní ocelovou konstrukci mrakodrapu. Narazilo by na něj, roztříštilo se na malé kousíčky a spadlo na zem. V nejlepším případě by budovu mohli prorazit těžké pohony, ale rozhodně ne křídla a zbytek letadla. Fotografie z 11. září, jež ukazují, jak stroje naletávají do věží Světového obchodního centra, jsou podvrh, což názorně dokládá řada filmů jako například Záhada 11. září rozluštěna – obří rituál.

Televizní stanice CNN poskytla fotografie, které později ovlivnili vzpomínky celého lidstva. Ale bez ohledu na to jaké verzi příběhu chcete věřit či nevěřit, je kolektivní paměť nebezpečná věc, protože je manipulovatelná. Myslíme si, že něco víme, protože všichni říkají totéž. Všichni to však vyčetli z kolektivní paměti. Skutečné vědění vychází z vlastní zkušenosti, a nikoli z toho, že jste někde něco zaslechli nebo přijali nějaký mýtus plný rozporů.

Naše vzpomínky jsou manipulovatelné druhými osobami, ale také námi samými. Máme totiž něco jako selektivní paměť a často si pamatujeme jen to, co si pamatovat chceme. Nepříjemné věci se tak z naší explicitní paměti zasouvají do implicitní a potlačují se. Stejné je to s kolektivní pamětí – dochází ke kolektivnímu zapomínání.

Zapomněli jsme, kdo jsme. Zapomněli jsme, že všechno okolo nás jsme stvořili sami, že my jsme tvůrci nebe a Země že dovedeme cokoliv změnit a udělat tak, jak to chceme kdykoliv a kdekoliv.

Abychom našli sami sebe a rozpomněli se na své pravé Já, naučme se uvědomovat si a ovládat své myšlenky, ale také poznávejme svou paměť. Žijeme, abychom sbírali zkušenosti. Abychom některé z nich nemuseli neustále opakovat, je důležité odpojit se od kolektivní paměti a uchovat si své vlastní jedinečné vzpomínky. Právě kolektivní, zvenčí řízené zapomínání a ignorování zákonů vesmíru a pravé podstaty lidstva je důvodem, proč se neustále točíme v kruhu a nemůžeme udělat krok napřed – ať je to hospodářství, ve společnosti nebo oblasti duchovna. Proto je důležité vidět věci vcelku. Nedívejme se proto (výlučně) jen na to příjemné, ale je-li to nutné, nahlédněme také tam, kde to bolí. Zůstaňme však při tom neutrální a neztotožňujme se z bolestí, která to nebo ono doprovází.

Většina z těch, kdo poprvé získá odstup od naší naleštěné trojrozměrné reality a uvědomí si, že je to pouhá iluze, jsou velmi šokování. Jiná realita je hypnotizuje a oni znehybní jako králík před hadem, který se ho chystá spolknout. Neboť všechno, celá jejich pravda se zhroutí a oni přestanou věřit všemu, čemu doposud věřili. Inu dualistický svět je světem protikladů, teze a antiteze – bílé a černé, zlé i dobré  existují vždy vedle sebe. Jakmile to rozpoznáme a uvědomíme si to, připravíme temné o moc nad námi. A vzpomeneme-li si na své pravé Já, pak vezmeme život opět do svých rukou. Přestože se nám může zdát, že temná stránka moci je silnější než my, není tomu tak. Nebo přesněji řečeno je – ale jen tehdy, pokud jí tuto moc poskytneme a cítíme se příliš podřazeně. Myšlenky jsou svobodné a přesvědčení také! Světlo vždy vítězí nad temnotou! Kdo pozná noc, má (nad ní) i moc! Nebo – kdo koná, ten má také moc!“

Konec

Shrnutí

V současné době je kolektivní paměť například to, co zabraňuje lidem odložit roušky. Kolektivní paměť dopadá na všechny. Na někoho míň a na někoho víc. Vědomí jedinci dokáží vzdorovat kolektivní paměti, ale jeli takový jedinec sám, pak po nějakém čase podlehne a nasadí si opět roušku (například).

Abychom kolektivní paměť rozbili, tak musí být více probuzených jedinců. Jisté duchovní nauky říkají, že stačí 144 000 určitých plně vědomých lidí, kteří dokážou přeprogramovat kolektivní paměť, strhnout sebou zbytek lidí na této planetě a vytvořit nebe na zemi. O tom si však podrobněji povíme v dalším článků.

Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

2400157743/2010

QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.