Prohlášení již zesnulého českého herce Jiřího Krampola, který v rozhovoru pro eXtra.cz přiznal, že se bojí smrti a často o ní přemýšlí, zejména vzhledem k svým srdečním problémům, mě inspirovalo k napsání tohoto článku.
Krampolova slova, která zazněla v rozhovoru na YouTube, odrážejí hluboce lidskou obavu, kterou sdílí mnoho lidí, zejména v pozdějším věku nebo při zdravotních komplikacích.
„Když někdo říká, že se smrti nebojí, tak když jsem ležel v tý nemocnici a měl jsem na kahánku, tak bojíš se a jak. Prosíš pána Boha. Já jsem si neuvědomil, že jsem takovej posera. Bál jsem se,“ sdělil Krampol své obavy.
Tato slova mě přiměla k zamyšlení nad otázkou, zda je strach ze smrti oprávněný, a k hledání odpovědí u odborníků, kteří se touto problematikou zabývají například skrze regresivní hypnózu, nebo zkoumáním zážitků blízké smrti. Mezi tyto odborníky patří Dolores Cannon a Raymond Moody, jejichž pohledy nám ukazují, co můžeme v posmrtném životě očekávat.
Dolores Cannon: Smrt jako přirozený přechod
Dolores Cannon, známá svou prací s regresí do minulých životů a studiem posmrtných životů stovek lidí, popisuje smrt jako přirozený a bezbolestný proces. Ve své knize Mezi smrtí a životem uvádí:
„Lidé by se neměli bát smrti. Není třeba bát se smrti více než dýchání. Umírání je stejně přirozené a bezbolestné jako … mrkání očima. A tak to skoro je. V jednu chvíli jste na jedné úrovni existence a tak říkajíc mrknutí oka jste na jiné úrovni existence. Je to o tom, jaké fyzické vjemy máte, je to tak bezbolestné. Jakákoliv bolest, kterou v průběhu procesu cítíte, je způsobena fyzickým poškozením, ale duchovně žádná bolest neexistuje. Vaše vzpomínky zůstávají nedotčené a cítíte se stejně, jako by váš život pokračoval. Někdy vám chvíli trvá, než si všimnete, že už ke svému fyzickému tělu nejste připojeni, ale obvykle si toho všimnete hned, protože vaše vnímání je rozšířené až do té míry, že můžete vnímat duchovní rovinu bez jakékoliv překážky v cestě. Tady je zamlžené zrcadlo, jak to někteří popisují. Stane se to, že nejdříve máte chvíli na zorientování se. Stále si velmi dobře uvědomujete fyzickou rovinu, ale zkoumáte a vstřebáváte vjemy z uvědomování si duchovní roviny, dokud si nezvyknete na fakt, že jste skutečně na duchovní straně a je vám to příjemné.“
Tento popis naznačuje, že smrt je hladkým přechodem, při kterém si duše zachovává vědomí a prožívá klid a rozšířené vnímání.
Raymond Moody: Smrt jako přechod do jiné reality
Raymond Moody, lékař a psycholog, který jako první použil termín „zkušenost blízké smrti“ (near-death experience, NDE) ve své knize Život po životě, zkoumal stovky případů lidí, kteří prožili klinickou smrt a byli oživeni. Na základě těchto zkušeností dospěl k závěru, že smrt není koncem, ale přechodem do jiné formy existence.
Moody uvádí: „Nemám absolutně žádný strach ze smrti. Z mého výzkumu zkušeností blízkých smrtí a mých osobních zkušeností je smrt, v mém soudu, jednoduše přechodem do jiného druhu reality.“
Jediného, čeho se Moody obával bylo to, že by neprožil naplněný život zde na Zemi, který mu byl po omezený čas dán: „Nebojím se smrti. Bojím se, že nebudu moci žít naplno, dokud budu ještě naživu. Naším největším strachem není smrt, ale uvědomění si, že jsme doopravdy nežili. Smrt nám připomíná, abychom využili přítomného okamžiku.“
Moody dále popisuje, že lidé, kteří prožili blízkou smrt, často hovoří o pocitech klidu, lásky a setkání se spirituálními bytostmi, duchovními Mistry, nebo rodinnými příslušníky, což naznačuje, že smrt může být osvobozujícím zážitkem.
„Smrt je jednoduše odkládání fyzického těla, jako když motýl odhazuje svůj kokon“, popsal Moody a dodal: „Smrt není konec, ale začátek – brána k nové a tajemné existenci.“
Kontext strachu ze smrti
Strach ze smrti, jak jej vyjádřil Jiří Krampol, je přirozenou reakcí na nejistotu spojenou s koncem života. Podle psychologických studií je strach ze smrti (thanatofobie) běžný a může být spojen s obavami z neznáma, ztráty kontroly, vlastní neexistence nebo opuštění blízkých. Nicméně pohledy odborníků, jako jsou Dolores Cannon a Raymond Moody, nabízejí alternativní perspektivu, která může tyto obavy zmírnit.
Například Moodyho výzkumy zážitků blízké smrti ukazují, že 80 -90 % lidí často popisují smrt jako klidný a příjemný proces, spojený s pocity lásky a světla. Podle Moodyho se tyto pocity lásky a světla týkají také lidí, které bychom mohli nazvat „darebáky“, kteří nežili příliš příkladný život.
Jak to však dopadne s takovými extrémním případy, jako jsou masoví vrazi typu Adolf Hitler – kterého netřeba představovat? Nebo Ťiang Ce-min, který nechal perzekuovat, uvěznit, umučit a zabít v čínských komunistických věznicích desetitisíce praktikující Falun Gongu? Případně, jak mohl dopadnout masový vrah a kanibal A. R. Čikatilo, který na Ukrajině zavraždil prokazatelně 53 lidí a podle něhož byl natočen film Evilenko? Moody popisuje, že i přes většinové pozitivní zkušenosti, zhruba 10 – 20 % lidí popisuje od distresujících zkušenosti přes hrůzostrašné scény až pekelné světy.
Závěr
Z citátů a názorů Dolores Cannon a Raymonda Moodyho vyplývá, že smrt pro velkou většinu lidí – včetně Jiřího Krampola – není něčím, čeho bychom se měli bát. Je to přirozená část života, přechod do jiné reality, a jak ukazují výzkumy NDE, může být dokonce mírná a osvobozující. Avšak u menšího procenta morálně zkažených a nenapravitelných lidí, kteří byli například masovými vrahy a způsobili lidem obrovské utrpení, to vypadá, že je na druhém břehu nečeká vůbec nic dobrého.
Tyto perspektivy nám mohou pomoci přijmout smrt jako součást cyklu existence a třeba změnit své chování. Moody říká, že řada lidí, kteří zažili NDE změnili své chování k lepšímu a byli k jinými lidem více ohleduplní. Ke kultivaci charakteru a zvýšení úrovně vědomí – abyste se po smrti dostali do vyšší dimenze – můžete například použít chi-kungovou kultivační praxi.
Místo strachu můžeme smrt vnímat jako příležitost k přechodu do nového stavu bytí, který je podle mnohých svědectví plný klidu a harmonie.
„Na druhé straně na nás čeká nepopsatelná láska a soucit – láska, která přesahuje lidské chápání.“
Raymond Moody
Facebook komentáře