Autor: Martin Kirschner.
Mark Džirasa je speaker, podnikatel a kouč osobního rozvoje. Narodil se v České Republice, i když to na první pohled nevypadá. Jeho matka je Češka a otec pochází z Ghany. Už od mala mu jeho matka četla různé knížky o duchovním a osobním rozvoji. Nutno podotknout, že to bylo ještě za totalitní doby kdy tyto knihy byly zakázané.
Mark si tak vybudoval již od mala svobodné a nezávislé myšlení na systému. Často jako malý provokoval komunisticky založené učitele tím, že nosil tričko s obrázkem koaly a australskou vlajkou. Když pak vyrostl, tak se dal na MLM, začal podnikat a učit lidi osobnímu rozvoji.
Vždy když poslouchám přednášky Marka Džirasy, tak je to hluboká věc. Ještě hlubší myšlenky jsem však četl v jeho knize 21 dnů, kde Mark Džirasa popisuje, jak systém lidi zotročuje a jak osobní rozvoj může lidem pomoci se z tohoto zotročení dostat ven.
Zde je úryvek z knihy:
„Co může být dalším přínosem nebo objevem při osobním růstu?
Najednou člověk odhalí oblak lži. O vzdělávacím systému, o politickém systému, o armádách, o vedení na úrovni států, o školských systémech, o byznysu, o penězích. To je jedna obrovská lež, které lidé věří. Lidé věří, že peníze jsou skutečné, stejně tak věří, že mají hodnotu. Nevědí, že si jich Amerika tiskne, kolik chce, že téměř celá ekonomika je v rukou několika málo lidí. Několik rodin ovládajících bankovnictví zatěžuje úrokem celý svět. Kdybyste vzali člověka z pralesa, který nezná žádný politický systém, žádnou strukturu a řeknete mu, že mu zařídíte pěkný život za podmínek, ve kterých my žijeme, tak vám řekne, že nechce.
Žábu vaříte tak, že ji dáte do studené vody a začnete pomalu ohřívat. Když se voda ohřívá pomalu, žába nevyskočí, pomalu se uvaří. Kdybyste ji hodili do teplé vody, řekla by si: „Hele, tohle smrdí, na tohle kašlu, odsud mizím“. Za sto let nám věci připadají normální, postupně po kouskách přicházely po desítky let pravidla, zákony a omezení a my je časem přijímáme jako danou věc, zvykli jsme si na ně. Proč by se normální člověk zajímal, jak je to s emisí peněz, jestli jsou kryté zlatem, nebo ne. Běžný člověk počítá, že to, kolik vydělá, ovlivní, jestli pojede na dovolenou na Djerbu nebo do Chorvatska, jestli bude mít garsonku nebo 3 + 1, Fabii nebo Oktávku a jestli musí být v práci do šesti nebo jen do čtyř. Myslí si, že nezáleží na tom, jakou roli hraje emise peněz na světě. To je absolutně irelevantní.
Pochopení zásadních faktorů lidského fungování přináší svobodu. Když chápu, nenechám se zotročit strachem. Každý kdo se vydá na cestu hledání pravdy, na cestu osobního růstu se dostane na jinou myšlenkovou úroveň a nemusí pak otrocky jet v zajetých kolejích, může si vybrat jakoukoliv cestu. Může si vybrat svou vlastní cestu. Na takové myšlenkové úrovni není obava ze zaplacení nájmu, nejsou strachy. Člověk, který se na cestu osobního rozvoje ještě nevydal, nebo je na jejím začátku, to těžko chápe. Jakmile vstřebá nové myšlenky, změní svůj stav myšlení a celé svoje mentální nastavení, otevře se mu jiný svět a bude žít v jiném světě, než žije většina lidí.
Co to znamená?
Ty už jsi přesekla spoustu okov kolektivních a společenských programů, už jsi vyšla z otroctví a už nejsi v koncentráku za nejstřeženější branou a ostnatými dráty. Bohužel za branou je většina lidí. Můj pohled zpátky je soucitný. Na jednu stranu chápu, co způsobilo, že tam lidé jsou, na druhou stranu nad tím kroutím hlavou – vždyť by to přece mohli změnit lusknutím prstu. Věřím, že naše kniha může být pro některé lidi prvním impulsem, může přinést naději. Když se člověk vydá na cestu osobního rozvoje, tak jedna z fascinujících věcí je, že se najednou všechno začne zprůhledňovat a pročišťovat. Najednou začíná být všechno jasnější a jasnější, najednou člověk vidí, že svět není vůbec komplikovaný. Řekl bych, že to přichází ve vlnách. Vše se vždy zakalí a zamotá, a pak projasní a rozplete.“
Konec úryvku z knihy 21 dnů
