Ekonomové tvrdí, že finanční prosperita je špatná. Já se ptám proč?
Ekonomická prosperita by měla být považována za žádoucí cíl každé společnosti. Zvyšující se životní úroveň, rostoucí příjmy a větší dostupnost zdrojů mohou vytvořit dojem, že přichází inflace, což řada ekonomů považuje, ža nežádoucí jev – bankéři z FEDu jsou toho zářným příkladem. Nicméně, často se objevuje otázka, zda taková prosperita skutečně může vést k inflaci. V tomto článku se podíváme na tradiční ekonomické pohledy na inflaci a ukážeme si proč si myslím, že ekonomická prosperita k inflaci nevevede.
Tradiční pohled: Peníze v oběhu a inflace
Ekonomové často tvrdí, že velké množství peněz v oběhu může vést k inflaci. Tento koncept vychází z monetaristické teorie, podle níž rychlejší růst peněžní zásoby, než je růst ekonomické produkce, zvyšuje poptávku po zboží a službách. Když je poptávka vyšší než nabídka, ceny rostou, což podle ekonomů vede k inflaci.
Alternativní pohled: Prosperita bez inflace
Přestože tento pohled je široce přijímán, existuje důvod zpochybnit automatickou souvislost mezi prosperitou a inflací. Pokud společnost žije v bohatství, tak lidé a hlavně podnikatelé nemusí být tlačeni k neustálému zvyšování cen za účelem maximalizace zisků. V prostředí, kde jsou základní potřeby pokryty a náklady na život (například energie, voda, plyn, teplo či pronájem) jsou nízké, mizí tlak na honbu za vysokými zisky a zvyšování cen. Místo toho se může společnost posunout směrem k větší dobročinnosti, kde služby a produkty nejsou primárně prostředkem k obohacení, ale spíše prostředkem ke zlepšení kvality života, jak těch co je nabízejí, tak těch co je přijímají. Jinými slovy prosperita není příčinou inflace, ale hlavní příčinou jsou drahé náklady na život a podnikání.
Klíčovým faktorem, který inflaci pohání, jsou vysoké náklady. Například rostoucí ceny energií, surovin nebo pracovní síly nutí podnikatele zvyšovat ceny svých produktů, aby pokryli své výdaje. Uvedu to na svém osobním příkladu. Když jsem nedávno byl v centru Ostravy, tak se tam konaly italské dny a byly tam stánky s italskými pochutinami (sýry, olivy, pizza atd.). Chtěl jsem si tam koupit čtvereček upečené pizzy, který běžně stojí cca 50 Kč. Paní však po mě chtěla zaplatit 250 Kč, což jsem odmítnul, takže jsem si pizzu nakonec nekoupil. To mě donutilo zamyslet se nad příčinou takto drahé pizzy. Uvědomil jsem si, že to jsou především vysoké náklady (pronájem, energie, suroviny, daně), které nutí obchodníky stanovovat takto vysoké ceny. Paradoxně jsou tito obchodníci na tom co se týče výdělků mnohem hůř, než kdyby si stanovili nízké ceny. Co ale mají dělat, když musí zaplatit takto vysoké náklady? A co mají dělat ti co nabízejí obchodníkům pronájem a splácejí úvěry a hypotéky, takže musí obchodníkům pronajmout stánek za 30 000 Kč na den?
Pokud by tyto náklady byly udržovány na nízké úrovni – například díky efektivním technologiím, obnovitelným zdrojům nebo spravedlivé ekonomické politice – inflace (vysoké ceny produktů kvůli vysokým nákladům) by nemusela vůbec nastat, díky prosperitě. Z toho vyplývá, že za vysoké ceny produktů můžou vysoké náklady.
Prosperita jako cesta k stabilitě
Paradoxně tedy může být prosperita klíčem k potlačení inflace, pokud je doprovázena nízkými náklady a sociální odpovědností. V bohaté společnosti, kde nejsou lidé nuceni bojovat o přežití, může převládnout spolupráce a sdílení nad soutěží a chamtivostí. Podnikatelé by mohli nabízet své produkty a služby za přijatelné ceny, protože by neměli potřebu neustále zvyšovat ceny, aby pokryli náklady. Tento model naznačuje, že inflace není často spojená s vysokou peněžní zásobou v oběhu, ale spíše důsledek vysokých životních nákladů a nebojím se říct finančního zotročení, jako jsou uměle vysoké náklady a nedostatek zdrojů díky babylonskému finančnímu systému.
Závěr
Pokud se bavíme o extrémním a nekontrolovaném tisku peněz tak, jako se tomu stalo v době existence Výmarské republiky, což následně vedlo k celosvětové ekonomické krizi v roce 1929, tak to samozřejmě také může být příčinou inflace. V případě rozumné ekonomické prosperity, kdy každý člověk má dostatené množství peněz pro pokrytí základních životních potřeb, však inflace paradoxně nemusí nastat. Ba naopak, může to vést ke snížení cen.
Zatímco tradiční ekonomická teorie spojuje velké množství peněz v oběhu s inflací, zdravější pohled nabízí optimističtější vizi. Ekonomická prosperita nemusí automaticky vést k růstu cen, pokud je doprovázena nízkými náklady a změnou společenských priorit. V bohaté a stabilní společnosti, kde lidé nejsou tlačeni k honbě za ziskem za každou cenu, může inflace ustoupit a služby či produkty se mohou stát prostředkem ke sdílení prosperity, nikoli k hnaní se za penězi v režimu přežití. Klíčem je tedy vytvořit podmínky, které minimalizují náklady a podporují prosperitu.
