autor: Petr Casanova.
Kdykoli Tě osud vytrhává ze současného života, nenadávej mu. Nesleduj, co za Tebou život zavírá, ale to, co před Tebou otevírá.
Petra byla spokojená 35letá žena. Měla dobré zaměstnání, dobrého partnera, šťastnou 6letou dceru. Problém byl, že všechny z uvedených předpokladů její spokojenosti stály mimo ni, a proto se lusknutím prstu mohly změnit. A také se změnily.
Manžel si uvědomil, že jeho žena po deseti letech není tak zajímavá jako jiné ženy. K jedné z těch „jiných“ se odstěhoval. Podal žádost o rozvod.
Zhroucená Petra vyslechla od svého zaměstnavatele, že frustrovanou sílu, která si neumí uspořádat ani vlastní život (jak by pak mohla zvládnout ještě práci?), nepotřebuje. Byla na dlažbě.
Dcera, rozhozená fatálními změnami v rodině, začala ztrácet ve škole. Učitelka Petře oznámila, že je nesoustředěná a učí se špatně.
Zdálo se, že to nemůže být horší. Bylo…
„Ten chlad od manžela jsem cítila asi dva roky. Trápila jsem se, hledala problém v sobě. Kdyby byl upřímnější už tehdy, ušetřil by mi zdraví.“ Když se složila, lékař konstatoval překyselení a vyčerpání organismu. „Chcete někdy vidět svou dceru maturovat?“ řekl jí na rovinu. „Tak zgruntu změňte svůj život.“
V 35? kroutila hlavou Petra. „Vždyť nemám práci, muže, byt, který mi v rámci rozvodového vyrovnání nechal, je tím největším trestem. Vším mi připomíná manžela,“ argumentovala. Lékař se tehdy pousmál a řekl jí nezapomenutelnou větu: „Myslím, že Vám osud tím vším chce něco říct.“ Nezvyklá slova od vědeckého pragmatika, že? Co tím myslel?, hryzalo Petru celou cestu domů. A ještě několik měsíců. Než odpověď našla.
Potřebovala zklidnit tělo i mysl, začala tedy cvičit jógu. Denně. Od instruktorky vyzvěděla, že různé jógy vyučují v Thajsku. „Doma nebylo nic, co by mě drželo. Prostě jsem koupila letenku, dceru na čas uvolnila ze školy pod podmínkou, že se s ní budu učit sama podle předepsaných oslov, a odletěly jsme.“
Na místě byla šokovaná hned dvakrát. Na jednu stranu nízké ceny všeho – kromě jógy. „Sehnaly jsme ubytování na pláži za dvě stovky na noc. Ano, bydleli jsme levněji než v Praze! Nižší byly i ceny jídla, veškeré náklady. Jen ta jóga! Omlouvali se mi, že všichni tu chtějí cvičit jógu. Prostě museli zvednout ceny.“ Petra poznala zákon trhu. A přesně v tu chvíli ucítila příležitost.
Kdykoli jsme naštváni, vnímáme problém. Vnímáme-li ho my, je možné, že by ho vnímali i druzí. Petra tedy investovala do drahých kurzů jógy. Věděla, že získává něco navíc. A pak obcházela po lidech a nabízela společné cvičení. Jógu na pláži za pakatel. Turistům, hlavně Čechům, ale i jiným cizincům, kteří hned kývali. Vždyť byla najednou tak levná. „Cvičila jsem půl dne. Z výnosů jsme začali pokrývat své náklady na život v Thajsku. Začala jsem se cítit spokojenější, smysluplnější, vnitřně se začala uklidňovat a zesilovat. Dcerka měla kolem kamarády. Za chvíli uměla anglicky lépe než já v 35 letech. A do toho thajsky. Navíc jsme se učily spolu, měla jsem na ni hodně času. Šlo jí to náramně. Vždyť jsem jí při učení poskytovala zpětnou vazbu každou sekundu, ve škole jí nedostávala třeba celé týdny.“
Pak se vrátily domů. Dcera do školy. V obavách, zda nezanedbala příliš. Naopak, byla o parník před ostatními. Excelovala. A především byla šťastnější než dřív. Protože – měla šťastnou mámu.
Petra začala jednoduše podnikat. V tom, co ji bavilo, naplňovalo i léčilo. Nabízela jógu po firmách. Tisíc korun za hodinu. V diáři měla dvě lekce dopoledne, dvě odpoledne. „Myslela jsem si, že abych naplnila pracovní týden, musím sehnat 20 firem (počet hodin denně znásobila počtem pracovních dní v týdnu). Jenže firmy nechtěly, abych dojížděla jen 1x týdně, chtěly vícekrát, většina každý den. Do jedné hodiny se totiž nevešli všichni zaměstnanci, kteří měli zájem, v týdnu jsem v jedné firmě začala cvičit různé party.“
A pak se stalo to „nejhorší“.
Firmy byly spokojeny.
A pověděly si to dál.
„Každý týden se ozval nový zákazník, ale já už neměla kapacity. A tak jsem začala najímat maminky, které také potřebovaly změnit vzduch a zvládly výcvik v Asii. Jsou to ženy, které bývají ve stejné situaci, jako já tehdy. Mají pocit, že jsou na dně. A ano, opravdu jsou. Na dně, od kterého se tak krásně odráží nahoru.“
Cestování. Zvláštní, co všechno dokáže změnit.
V novém vydání tištěného magazínu FC (1/2015) se srdcem na titulní straně jsme navštívili muže, který v 38 letech, po vyhoření v dlouholetém zaměstnání, objevil při zdravotní dovolené v Thajsku neobvyklý produkt, který začal nabízet globálně. Už je multimiliardář. Díky jedné dovolené. Vlastně díky vyhoření.
Kruhy se vždycky uzavírají. Petra už má nejen šťastnou dceru a dobrou práci, ale – nakonec i nového partnera. Říká, že lepšího, než byl ten předchozí. A tak se usmívá: „Víte, že jsem za ten pád na dno dneska ráda?“ Že by nám katastrofy opravdu pomáhaly?
Zdroj: http://www.firstclass.cz/2015/01/o-zene-ktera-dekuje-za-pad-na-dno/#sthash.eFO3Nrap.dpbs
