Básník, esejista a libertarián Ralph Waldo Emerson.
Ralph Waldo Emerson, jeden z nejvýznamnějších amerických myslitelů 19. století, je považován za klíčovou postavu, která formovala myšlenky individualismu a svobody, jež jsou základem libertarianismu. Jeho eseje, zejména „Soběstačnost“, nabízejí hluboký vhled do filozofie, která oslavuje jednotlivce nad společenskými konvencemi a autoritou státu. Emersonovy myšlenky o nekonformitě, osobní odpovědnosti a duchovní nezávislosti předznamenaly moderní libertariánské ideály, které kladou důraz na svobodu volby a autonomii. Tento článek zkoumá, jak Emersonův pohled na svobodu a individualitu rezonuje s principy libertarianismu a co jeho slova znamenají pro dnešní svět.
Co to je libertarianismus
Robert G. Hagstrom autor kniky Myslete jako miliardář v této knize napsal: „Libertarianismus je politická filozofie, která ve svém jádru podporuje svobodu – nejen politickou, ale i svobodu volby. Srdcem libertarianismu je oslava „já“ – jednotlivec znamená víc než stát, na jehož autoritu se nahlíží skepticky. Tady ve Spojených státech můžeme vystopovat libertarianismus až k Johnu Lockovi, jehož Esej o lidském rozumu vytvořila v roce 1689 základ liberální politické teorie. Thomas Paine, který požadoval nezávislost kolonií, propagoval liberální ideály ve své politické brožuře Zdravý rozum (Common Sense, 1776). Libertariánské ideály ovlivňoval v rané fázi básník a naturalista Henry David Thoreau. Vyjádření našly v jeho knize Walden (1854), která obhajovala jednoduchý život a soběstačnost. Největším propagátorem myšlenky libertarianismu byl americký filozof, esejista a básník jménem Ralph Waldo Emerson. Podle slavného literárního kritika Harolda Blooma „je mysl Emersona myslí Ameriky“.“
Ralph Waldo Emerson a jeho myšlenky
Emerson byl zastáncem individualismu a kritikem společenských sil působících proti individuálnímu myšlení. Esej Soběstačnost, poprvé publikovaná v roce 1841, je považována za nejslavnější z jeho esejí. Představuje v ní tři hlavní témata. Prvním je samota a komunita. Emerson varuje, že komunita nás odvádí od vlastního růstu, a věří, že bychom měli více času věnovat tichým úvahám. Druhým je smysl pro vlastní přesvědčení bez ohledu na myšlení většiny. „Kdo chce být mužem musí být nekonformní.“ Tvrdí, že jednotlivec musí dělat to, co je správné, bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Nakonec zvláště zdůrazňuje téma duchovno. Emerson odkazuje na pravdu, kterou máme v sobě, a varuje, že spoléhání se na institucionální myšlení brání schopnosti jednotlivce mentálně růst.
Emerson nám dává další odkaz, kdy píše. „Vše, co dělám, se týká mě, a ne toho, co si myslí lidé.“
Emerson upozorňuje, že pracovat o samotě a samostatně je výzva: „Je to těžší, protože vždy najdete někoho, kdo si myslí, že ví, co je vaší povinností, lépe než vy. Ve světě je snadné žít podle názoru světa, o samotě je snadné žít po svém. Ale velký muž je ten, kdo si uprostřed davu s dokonalou sladkostí zachová nezávislost samoty.“
Toto osamělé myšlení však také něco stojí. Osamělý muž je podle definice Emersona často nekonformní a říká: „každá společnost je spiknutá proti mužnosti každého z jejich členů“, zejména proti nekonformním osobám. Emerson píše: „Společnost je jako akciová společnost, ve které se členové dohodnou, že se pro lepší zabezpečení obživy pro každého akcionáře vzdají svobody a kultury.“ Emerson proto vyzýval k tomu, abychom se nezapojovali do společenství, které nás chce připravit o vlastní svobodu a kulturu.
Emersonův nejslavnější citát říká: „Pošetilá konzistence je bláznovstvím malých myslí. Velikost znamená být nepochopen.“ Konzistencí míní neměnný názor, který se opírá o názor masy. Vyzývá proto k samostatnému myšlení pokud jste o něm přesvědčeni i za cenu, že zůstanete nepochopen.
Emerson říká: „Musíte jít sami. Izolace musí předcházet opravdové společnosti.“ Tímto poukazuje na to, že zrod samostatného myšlení se rodí v samotě a izolaci, kdy naše myšlení není ovlivňováno a formováno vnějšími názory. Zdůraznil také, že pravdu lze objevit praktikováním duchovní praxe.
Emerson dále píše: „Naše izolace nesmí být mechanická, ale musí být duchovní, to znamená, že musí být povznesená.“
Emerson pak vzpomíná na to, jak se mu vždy „tichý kostel před zahájením bohoslužby líbil více než kázaní“. Když se Emerson rozhlédl po svatyni, ptal se: „Proč bychom si měli osvojovat chyby svých přátel, jen proto, že mají stejnou krev? Všichni muži mají moji krev a já mám krev všech mužů. Kvůli tomu však nebudu napodobovat jejich pošetilost, i kdybych se tím měl vystavit hanbě.“
Někdy se zdá, že se celý svět spiknul, aby vás obtěžoval maličkostmi. Všichni najednou klepají na dveře, píšou na sociální sítě, volají vám na mobil a říkají „pojď k nám“, ale Emerson říká: „Nezrazujte svou duši, vůbec nesestupujte, zachovejte si svůj stav, zůstaňte doma ve svém vlastním nebi, ani na okamžik nevstupujte do jejich skutečností, do jejich hlučné existence plné protikladných jevů“.
„Protikladné jevy“ o kterých Emerson mluví jsou mě osobně velmi známé. Najednou mnoho lidí po vás požaduje, abyste něco udělali. Často se ani nemusí jednat o žádost o pomoc, ale spíše jde určité požadavky na to, jak se máte chovat, jednat, nebo jak máte žít. Když však uděláte A, tak se znelíbíte lidem, kteří po vás požadují B a když uděláte B, tak se znelíbíte lidem, kteří po vás požadují A. V obou případech se navíc znelíbíte těm co po vás požadují C. Jinými slovy Emerson říká, že se nemůžeme zavděčit všem, splnit požadavky všech, protože bychom „zrazovali sami sebe“. Pokud se tedy zaměřujete na cílé, které vám předkládá společnost a lidé kolem vás, pak se nemůžete soustředit na své životí opravdové cíle.
Závěr
Emersonovy myšlenky, jak je zachycuje jeho esej „Soběstačnost“, zůstávají nadčasovou inspirací pro ty, kdo hledají svobodu a autenticitu v životě. Jeho důraz na individualitu, nekonformitu a duchovní nezávislost nejenže položil základy libertariánské filozofie, ale také nabízí praktickou radu pro každého, kdo chce žít podle vlastních přesvědčení. V době, kdy společenské tlaky a očekávání často přehlušují hlas jednotlivce, Emersonovo volání po soběstačnosti a odvaze zůstat věrný sám sobě nám připomíná, že skutečná svoboda začíná uvnitř nás. Jeho odkaz je jasný: myslete sami za sebe, žijte podle své pravdy a nenechte se spoutat „pošetilou konzistencí“ světa kolem vás.
