Malebná podzimní krajina Rychlebských hor.
Moje třídenní putování napříč Rychlebskými horami ve dnech 18 – 20.10.2024 se ukázalo jako jedinečný zážitek, který mi nejenže umožnil prozkoumat nádhernou podzimní krajinu, ale také mi pomohl ujasnit si životní priority. Celé dobrodružství začalo v Jeseníku, pokračovalo přes malebné hřebeny a lesy až k polským hranicím, a skončilo v Javorníku. Rychlebské hory jsou často opomíjené ve srovnání s Krkonošemi či Beskydami. Mě překvapily svou úchvatnou krásou a klidem, který jsem hledal.
Den 1: Jeseník – Žulový vrch
První den jsem dorazil do města Jeseník, které sloužilo jako výchozí bod mé cesty. Zde je má oblíbená jídelna Praděd, kterou vždy navštívím ještě dřív, než se vydám do hor (menu za 110 Kč). Po krátkém občerstvení jsem se vydal po červené turistické trase směrem k Žulovému vrchu, který se tyčí nad okolní krajinou.
Má první zastávka byla v Jesenických lázních, které jsou vzdálené od centra Jeseníku zhruba 3 km. Zde jsem si dal za podzimního slunečního svitu kávu v restauraci U Pramene a na venkovním posezení jsem se nabíjel slunečními paprsky.
Foto: Posezení před restaurací U Pramene
Následovalo zhruba pět set metrů stoupání.
Foto: Z Lázní Jeseníky můžete začít Svatojakubskou pouť dlouhou 3300 km až do Santiága de Compostela.
Pochodoval jsem po asfaltové lesní stezce skrz lesy plné zlatého a oranžového listí, přičemž jsem si uvědomil, jak moc jsem potřeboval uniknout z každodenního stresu. Po několika hodinách chůze jsem dorazil k první studánce, kde jsem se občerstvil, a vnímal ticho přírody a sílu přítomného okamžiku.
Foto: Ripper Quelle (česky Ripperův pramen)
Po dalších dvou hodinách chůze jsem došel k trampské osadě na Žulovém vrchu, kde jsem strávil první noc. Tato osada je známá tím, že zde v sedmdesátých a osmdesátých letech bydlel tramp, kterému se přezdívalo Piccaso. Podle něj je také pojmenován kousek od osady umístěný Piccasův pramen. Pod osadou se také nachází zatopený lom.
Foto: Piccasova trampská osada nad Žulovým vrchem.
Večerní klid a praskání ohně byly dokonalým způsobem, jak zakončit den. Když jsem seděl u ohně, přemýšlel jsem o svém životě a o tom, co je pro mě skutečně důležité.
Den 2: Žulový vrch – Žulová – Rychlebské hory
Druhý den ráno jsem se probudil do chladného, ale jasného dne. Z mého ranního rozjímaní mě vyrušili první turisti se svým psem, který zvědavě oňufoval co si to balím do baťohu.
Vydal jsem se na cestu do města Žulová. Nejdříve 1,5 km severozápadně po modrém značení a následně severovýchodně podél červeného značení. Po pohodlném sestupu do údolí jsem si užil krátký odpočinek v malém, klidném městě Žulová, které dýchalo historií. V Žulové je jenom kavára Eleanor Caffe, kde jsem si také dal něco drobného k snědku a kávu. Bohužel toto město a další městečka navazující podél trasy se staly obětí ekonomického úpadku regionu a tak většinu obchodů a restaurací můžete vidět zavřené.
Když jsem znovu vyrazil, směřoval jsem k severním hřebenům Rychlebských hor.
Opětovný výstup do Rychlebských hor byl náročnější, ale odměnou mi byly dechberoucí výhledy na polskou stranu hranic.
Foto: Malebné výhledy v Rychlebských horách na polskou stranu hranic.
Lesy se táhly donekonečna a podzimní barvy se střídaly s občasnými loukami, na kterých jsem viděl lišku, která si mě zvědavě prohlížela.
Od hranic s Polském se následně stezka po červeném značení táhne zhruba 500 metrů velmi strmým klesáním k lovecké chatě, které se dříve říkalo Štulinova chata, nacházející se u Pramenu pod Stráží. V chatě nikdo nepřebýval a tak jsem pod přístřeškem chaty nerušeně přenocoval.
Foto: Štulinova chata.
Výhodou těchto trampských osad a chat v horách je to, že máte na čem posedět, nachází se u nich ohniště/krb, studánka a kadibudka. Prostě vše co potřebujete k pohodlnému přenocování v horách.
Den 3: Rychlebské hory – Javorník
Poslední den cesty mě zavedl do Javorníku, malého městečka na severovýchodním okraji hor. Cesta vedla lesy až k otevřené krajině, kde je hájenka s českou vlajkou. Následně jsem putoval touto otevřenou krajinou v horách a na informační tabuli jsem zjistil, že zde původně stála vesnice Hraničky, kde před druhou světovou válkou bydleli Němci. Dnes jsou zde prázdné, ale malebné pastviny.
Informační tabule o původních obyvatelích Hraniček po kterých zůstaly jen prázdné louky.
S každým krokem jsem cítil, jak se mé myšlenky pročišťují. Krása přírody v kombinaci s osamělostí na turistických trasách mi umožnila zaměřit se na to, co je pro mě skutečně důležité.
Javorník mě přivítal odpoledne svým nádherným parkem.
Foto: Park před vstupem do města Javorník podél červené turistické trasy.
Podzimní slunce zbarvovalo celé město do zlatavých odstínů. Byla to poslední zastávka na mé cestě a já jsem cítil, že jsem našel něco víc než jen cíl fyzického putování. Můj vnitřní klid se vrátil a měl jsem jasnější pohled na to, kam chci svůj život směřovat.
Závěr: Krása Rychlebských hor a nalezení vnitřního klidu
Putování Rychlebskými horami v podzimním období bylo nádherné. Barevné lesy, tiché trampské osady a horské stezky mi poskytly dokonalou příležitost nejen k fyzickému odpočinku, ale také k vnitřnímu rozjímání.
Průvodcem této cesty mi byla kniha Probuďte své božství od Dr. Joe Dispenzy, kde tento autor popisuje, jak se osvobodit od pout minulosti a strachů z budoucnosti. Popisuje zde, jak jako lidé zaměřujeme pozornost na negativní věci a popisuje zde techniky, jak se stát novým člověkem, který v sobě umí probudit svůj božský potenciál. Na toto téma chystám samostatný článek
Foto: Na pouti mi dělala společnost kniha Probuďte své božství od Dr. Joe Dispenzy.
Rychlebské hory jsou pro mě magickým místem už jen proto, že jsem si všiml, že zde téměř nemám žádné negativní myšlenky. Jako bych se nacházel v zóně nicoty – nic nepotřebuji, na ničem nelpím. Tato třídenní cesta mi pomohla ujasnit si své životní priority a zaměřit se na to, co je v životě skutečně důležité – pozitivní myšlení, vnitřní klid a věnování se věcem, které mi přinášejí radost.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře