Victor Schauberger, vynálezce, který sestrojil generátor volné energie poháněný vodou

Stále objevujeme nové vynálezy, jak by se dala získávat elektřina zdarma. V minulém článků jsme si řekli o vynálezci Nikolovi Teslovi, který sestrojil vynález na získávaní energie z éteru. V dalším článku jsme odhalili další dva způsoby a ty jsou pomocí magnetu buď přes Hallův efekt, nebo přes mechanickou energii. Nyní máme čtvrtý způsob a to je získávání volné energie za pomocí vynálezu od Victora Schaubergera, který k jeho sestrojení využil přirozený pohyb vody. Pro upřesnění nejedná se o klasickou vodní elektrárnu, jakou známe dnes, elektrárnu fungující na vodní implozi.

Život

Viktor Schauberger se narodil jako páté dítě lesnického mistra v rakouském Holzschlagu. Od malička projevoval velký zájem o přírodu a směřoval k pokračování rodové tradice lesních správců, táhnoucí se již od poloviny 17. století, kdy se Stefan Schauberger, potomek zchudlého šlechtického rodu von Schauburg, přestěhoval z rodného Bavorska do Horních Rakous a začal se věnovat péči o lesy.

Mladý Viktor se na otcovo přání přihlásil k akademickým studiím v oboru lesní techniky, ale teorie ho příliš nebavila a proto studia přerušil a začal studovat praktičtěji orientovanou lesnickou školu, kterou úspěšně dokončil roku 1904. Po získání nezbytné praxe, byl roku 1911 přijat do služby na knížecí Schaumbursko-lippské lesní správě ve Steyrlingu. Zde v  nedotčené přírodě, odlehlého loveckého revíru knížete, kterou dostal na starost, nastoupil na cestu svých budoucích technických objevů.

Tvůrčí činnost

Viktor Schauberger je zakladatelem tzv. vírové technologie. Vše jak říká odkoukal z živé i neživé přírody. Jeho osobní heslo znělo: pochop přírodu a kopíruj ji. Na základě svého pozorování si postupně vytvořil a ucelil teorii přirozeného pohybu v přírodě. Příkladem mohou být přirozeně tekoucí řečiště, pohyb pstruha ve vodě bystřiny, nebo hada na hladině. Při svých pozorováních přírody se stával svědkem až fantastických jevů, popisuje například spontánní vznik vírů na jezeře, kameny vynášené na hladinu nebo kmeny cestující spirálovitě vodopádem vzhůru.

Technická zařízení, na kterých pracoval, byla navržena tak, aby se látky (nejčastěji voda a vzduch) pohybovaly přirozeně po spirálovitých drahách, stejně jako například solární systém. Správný pohyb látek ve vhodném prostředí má dle Schaubergera vést k uvolnění přírodních konstruktivních sil, jakési přidané hodnoty, nad rámec dodané a vydané energie, a slouží k transformaci látek na jiné (i v rámci evoluce). Příroda má tohoto jevu využívat například při tvorbě (revitalizaci) vody, kdy jsou do vířivým pohybem vzniklém vakuu vázány minerály.

Vynálezy

Na základě svých teorií pracoval na vývoji strojů a zařízení, na které během života získal řadu patentů. Některá zařízení se dochovala i na dobových fotografiích. Plány se pravděpodobně nedochovaly, vývoj měl probíhat pouze z náčrtků nebo ústnímy pokyny. Rukopisy, modely a prototypy některých zařízení jsou umístěny v Schaubergerově muzeu v Bad Ischlu v horním Rakousku. V některých částech Rakouska se stále nacházejí zbytky jeho kanálů na plavení dřeva.

Širší veřejnost se o Schaubergerovi poprvé doslechla, když sestrojil plavební zařízení pro svoz dřeva z obtížně přístupných lesů pomocí relativně malého množství vody z horských bystřin, svedené do speciálních koryt. Zde byla voda uváděna do pohybu zákrutami střídavě zleva doprava, přičemž byla zároveň vedena pomocí speciálních lopatek do vířivého pohybu. Takto měl snížit náklady na přesun jednoho kubíku dřeva z tehdejších 13 šilinků na 1 šilink. Podobná plavební zařízení uměl údajně sestrojit pouze on, nikdo jiný nebyl schopen jeho dílo okopírovat.

Dále sestrojil a úspěšně odzkoušel několik pomůcek a způsobů, jak stavět koryta řek tak, aby se nezanášela a pojmula při povodních co nejvíce vody.

Je též autorem několika zemědělských strojů pro šetrnější obdělávání půdy, založených na využití nemagnetických kovů, coby materiálu přicházejícího do kontaktu s půdou. Orání běžným železným pluhem mělo mít za následek nadměrné vysychání ornice a narušení vstřebávání živin.

Dlouhodobě se zabýval otázkou mizejících pramenů a snižující se kvality pitné vody. Jeden z jeho vynálezů měl být schopný vyrábět pramenitou vodu, a to podobným způsobem, jak k tomu dochází v přírodě. Přístroj vejčitého tvaru se naplnil vodou a doplnil o stopové prvky, které byly deficitní, zároveň se do vody přidal oxid uhličitý. Voda se poté uvedla pohonnou jednotkou do vířivého pohybu, střídavě doleva a doprava, přičemž se obsah postupně podchladil na +4 °C. Tímto způsobem mělo dojít ke vzniku vakua a navázání oxidu uhličitého a stopových prvků do vody.

Ochrana přírody

Neustále pozoroval přírodu a učil se od ní. Došel k názoru, že současná technika vyvíjená lidmi působí na Zemi ničivým způsobem. Ostře kritizoval technologie využívající principu spalování (exploze, expanze). Odpor a teplo, které vznikají v konvenčních strojích, jsou dle jeho teorie projevem nesprávného (opačného) pohybu látek, který vede k destrukci přírody a postupně i lidstva. Dále varoval před holosečným kácením lesního porostu, které dle něj způsobovalo vysychání půdy, odumírání stromů a likvidovalo prameny pitné vody. Stejně tak nesouhlasil s nepřirozenými zásahy do vodních toků, které měly mít za následek podemlívání břehů a destrukci fauny. Koryta řek měla být konstruována s ohledem na přirozený pohyb vody tak, aby se proud soustředil do středu, nikoliv do stran.

Ve svých sedmdesáti letech došel k názoru, že stavbou kanálů na plavení dřeva také nepřímo napomohl drancování lesního bohatství.

Domácí elektrárna

I v rámci ochrany přírody se snažil sestrojit perpetum mobile, vynález poháněný vlastní silou a skutečně se mu to podařilo! Sestrojil prototyp zařízení pojmenované „Tornádo“, které bylo poháněno vodou. Použil dutou hřídel, trubice se zákruty podle vzoru rohu antilopy kudu a ozubené kolo, které ponořil do vodní nádrže. Když pomocí elektromotoru hřídel roztočil, pohybovala se nadále vlastní silou poháněnou tryskami s vodou, takže stroj bylo možné zastavit pouze až vypuštěním vody.

Vlivem odstředivé síly se v hřídeli vytvořil podtlak a začal vodu nasávat hřídelí vzhůru, ta pak vytékála do spirálových trubic, kde se správným pohybem urychlovala a nakonec vystřikovala ze všech trubic na jedno místo, které si představme jako kružnici uvnitř nádoby. Na toto místo namontoval prstenec s vnitřním ozubením. Celá hřídel se spirálovými trubicemi ze kterých stříká voda na ozubený prstenec se měla při určitých otáčkách začít roztáčet sama ještě rychleji vlivem jednak tryskání vody ze všech trubic proti směru otáčení a podruhé narážením vody na zuby prstence. Účelem bylo dosažení stavu takového, že už není potřeba dále dodávat energii hřídeli, aby se točila. Stroj by se neměl sám zastavit, protože ho dále roztáčí trysky spirálových trubic, které dodávají energii tím, že se v nich voda urychluje. Vynález tedy začal vyrábět nepřetržitě elektřinu s nulovými náklady. Tento vynález se však nezachoval.

O elektrárnu produkující volnou energii měl zájem dokonce sám Hitler, který se s Schaubergerem osobně setkal. Již v roce 1939 měl na rozkaz Hitlera postavit energetický generátor, jenž nepracoval na principu tlaku (exploze) , nýbrž podtlaku (imploze), tedy sání. Hitler byl uchvácen Schaubergerovými návrhy na získávání „přírodní” energie v období II. světové války. Oberkommando der Wehrmacht prohlásilo jeho práci za tajnou. Johannes Kepler, jehož myšlenky Schauberger následoval, měl údajně znalosti o tajných učeních Pythagora, například informace o implozi (v tomto případě myšleno využití potenciálu vnitřních světů ve vnějším světě).

Hitler věděl, jelikož to znali lidé z Thule a Vrilu, že božský princip byl vždy konstruktivní. Avšak technologie, která je založena na explozi je destruktivní a s božským principem se střetává. Z tohoto tedy vyplynula snaha o vyvinutí technologie založené na implozi k získávaní neomezené energie.

Video s generátorem volné energie poháněném vodou od tohoto vynálezce. Údajně dokáže vyrobit elektřinu o kapacitě 40 000 voltů:

Patenty a vynálezy

Vynálezy rakouského lesníka byly velmi početné a zdaleka ne všechny došly k uplatnění v praxi. Několik nápadů, konceptů a zařízení si nechal patentovat u rakouského úřadu. Avšak kromě způsobu plavení dřeva neměly jeho pateny příliš velké uplatnění, protože by stáli v cestě rozmachu energetických a těžebních společností.

Během války vyvíjel pro Německo rotační létající stroj Respulsina, který by mohl být základem pro létající UFO. Další rotační stroj, tzv. klimator, měl pomocí prostého mechanického aparátu ohřívat vzduch. Pokoušel se také o vývoj tichého chodu pro ponorky.

Závěr života

Koncem 50. let minulého století se u Schaubegerových objevili dva Američané, kteří přesvědčili Victora a jeho syna Waltera k cestě do USA, konkrétně do Texasu. Tam se účastnili přísně tajného výzkumu. Dnes již víme, že pomáhali Američanům sestrojit létající talíř stejně jako pro Německo. Výzkum byl nakonec přerušen protože Victor a jeho sym odmítli spolupráci s Američany, a tak se na podzim roku 1958 oba vrátili zpět do Rakouska. Po návratu z Ameriky Victor Schauberger do pěti dnů zemřel za záhadných okolností.

Celé to vypadá jako by se někdo snažil vymazat z povrchu Zemského život Schaubergera a jeho vynálezy. Všechny jeho vynálezy a patenty byly zabaveny a vzešly v zapomnění.