Autor: Martin Kirschner.
Vždycky když jedu někam do zahraničí, tak si rád vyjdu místní horu. Pomáhá mi to tak získat rozhled po okolí a poznat krásy krajiny, které bych v nížině těžko mohl vidět.
Z Bašky Vody jsem si udělal výlet na horu Sveti Ilija, která je vzdušnou čarou vzdálená 10 km. I když je tato hora vzdálená z Bašky Vody jenom 10 km vzdušnou čarou, tak výstup na tuto horu je díky skalním převisům náročný a zdlouhavý.
Ráno jsem vstal v 7. hodin ráno, posnídal a v 8:30 jsem vyrazil. Prošel jsem Bašku Vodu směrem vzhůru a dále stoupal po asfaltové cestě, až jsem došel do horské vesnice Topiči.
Z této vesnice jsem dále pokračoval po lesní pěšince směrem vzhůru. Následně se hora začala prudce skálovitě zvedat a já jsem odbočil doprava, abych po turistické stezce horu obešel.
I když jsem následoval červené turistické značení, tak když jsem pak začal více méně lézt po čtyřech díky prudkému stoupání, tak jsem minul turistickou stezku a pokračoval dál po jiné vyšlapané stezce. Musel jsem se vrátit a pokračovat po správné turistické stezce, čímž jsem ztratil, asi 20 minul.
Stoupal jsem dál po skalách a na turistické stezce jsem našel hnízdo, kde seděla, nejspíš nějaká křepelka. Chvíli se na mě překvapeně dívala a pak začala utíkat, křičet a pak kroužila kolem mě. Mláďatka se rozutekla a některá i popadala ze skal, takže je jejich matka pravděpodobně už nenašla. Pochopil, jsem, že bych měl odtamtud co nejrychleji vypadnout, abych co nejméně děsil tu křepelku s jejími mláďaty.
Uvědomil jsem si, jak málo byla ta turistická trasa využívána turisty, když si na ni za tu dobu stihla udělat křepelka hnízdo a odchovat mláďata. Musím taky přiznat, že jsem po celou dobu tady nepotkal jediného turistu. Ideální místo pro ty, kteří se rádi vyhýbají rušně navštěvovaným místům, pokud samozřejmě se dokážete srovnat s tím, že občas vylekáte nějakou tu křepelku, kterou vaše přítomnost asi dost překvapí.
Zatímco jsem stoupal dál nahoru, tak začala stoupat vlhkost. Najednou se změnil ráz krajiny a já jsem ze skalnaté krajiny vstoupil do krajiny, kde byla rozkvetlá louka.
Následně jsem se jakoby přes takový průsmyk dostal na druhou stranu hory a pak jsem dále stoupal podél hřebenu a pak jsem se vrátil na stranu hory směřované k Bašce Voda, po které jsem dále stoupal nahoru.
Stoupal jsem a stoupal, ale hora, jako kdyby mi neustále oddalovala vrchol. Uvědomil jsem si, že jsem ten výlet podcenil, protože podle mapy to vypadalo, že bych horu mohl vyjít za tři hodiny, ale už jsem šel pět hodin. Začala mi docházet pitná voda. Stálo přede mnou rozhodnutí zda se vrátit, nebo pokračovat dál. Správně bych se měl vrátit, ale já se nerad vzdávám a tak jsem pokračoval dál.
Po žádné studánce nebyli ani stopy a voda se nedala nikde dokoupit. Následně jsem uviděl kaluž, ve které mohl být tak litr vody a ve které nejspíš byla spousta parazitů. Vzal jsem své triko a ponořil ho do vody, abych ji alespoň částečně přefiltroval. Poté jsem se napil. Voda byla teplá a měla pachuť zkaženosti s příchuti Persilu, který je po vyprání na triku obsažen. V takových situacích si ale člověk nemůže vybírat. Hlavně, že jsem se alespoň trochu zavodnil.
Další hodinu a půl jsem stoupal mlhou, až jsem na konec dorazil na vrchol. Odhodil jsem baťoh a flákl sebou na zem. Bylo mi fajn jen tak tam ležet a relaxovat, i když jsem se cítil silně dehydratovaný.
Když jsem tam tak ležel, tak jsem si řekl, že by bylo dobré si na 20 minut zameditovat. Je prokázáno, že meditace dokáže u člověka, který je fyzicky vyčerpaný, nabít nových sil a zpomalit metabolismus, což se rovná menší nutnost spotřeby vody a spalovaní energie.
Musím uznat, že meditace na vrcholu hory byla velmi osvěžující. Vzduch byl vlhký a teplota byla nižší, než v nížině. Jelikož jsem byl celý uřícený, tak po meditaci jsem se cítil svěží a plný nových sil
Když jsem dokončil meditaci, tak jsem vzal baťoh a šel po stejné cestě zpátky dolů. Cestou jsem potkal pár horských koz, které se nehybně na mě dívali. Asi byli také překvapené, že po dlouhé době zase viděli nějakého člověka.
Pokračoval jsem dál vyčerpaný a dehydratovaný dolů a najednou se jakoby nade mnou někdo smiloval. Začala se shromažďovat mračna a spustil se silný déšť. Voda stékal prudce ze skal a já si začal plnit láhev vodou. Byl jsem celý promočený, ale vůbec mi to nevadilo, protože to bylo velmi osvěžující. Nebýt tohoto malého zázraku, tak nevím jak by vypadalo dalších několik hodin sestupu až do Bašky Vody.
Chvíli jsem odpočíval a pil doušky vody. Poté jsem za mírného deště pokračoval v sestupu dolů. Po 6,5 hodinách vzestupu a 5 hodinách sestupu jsem konečně dorazil do Bašky Vody. Vyčerpaný ale dorazil. Následující den jsem měl problém dojít na snídani z toho, jak mě boly nohy. Chodil jsem jako invalida a tak jsem si řekl, že si minimálně na tři dny dám od náročných sportů voraz. Na druhou stranu za ten zážitek a nádherný výhled po okolí to určitě stálo.
Pokud byste se taky rozhodli tuto horu vyjít a nechcete to mít hardcore jako já, tak doporučuji se svést autem do vesnice Topiči, čímž ušetříte na sestupu a výstupu celkem 2.5 hodiny. Také si sebou vezměte 4 litry vody a nějaké energetické tyčinky + vydatnou svačinku na zahnání hladu.
Na závěr ještě můžete shlédnout mé video z vrcholu hory. Ve videu popisuji své pocity z výstupu a vše co se mi přihodilo:
