Není to tak dávno, co realitní makléř zveřejnil leták oznamující plány na každoroční prodej garáží v sousedství. "Připojte se k nám, aby to byl největší výprodej všech dob!" sděloval leták.
Od našeho přestěhování do Colorada jsme se tohoto každoročního rituálu nikdy nezúčastnili. Letošní rok nebude výjimkou. Život mě naučil, že u patologického nakupujícího moc nezáleží na tom, jestli je zboží nové nebo „jemně použité“. A poslední věc, kterou potřebuji, jsou odhozená harampádí sousedů, která se dožadují místa v našem domě.
Když jsem hodil leták do koše, nemohl jsem si pomoct a představit si jednu rodinu na ulici. V garáži mají tolik věcí, že sotva zavřou dveře. Každý rok, právě včas na jednodenní velké události, to všechno na ten den vyvalí na trávník před domem. Když pak slunce zapadne, promění se v lidské obouvací lžíce, aby vše vmáčkly zpět na místo, kde to zůstane až do stejné doby příštího roku.
Don Aslett, autor a odborník na úklid („Clutter’s Last Stand“ Writers Digest Books, 1984), říká, že vnější věci nás okrádají o svobodu, protože jejich péče vyžaduje tolik času. Naše domy, zásuvky, skříně a vozidla jsou tak přeplněné, že nemůžeme dýchat. Ale je to víc než jen to. Věci tlačí naši mysl, naše emoce a vztahy do stagnace a nehybnosti.
Když jsem si nalil šálek kávy, moje mysl uvízla v režimu garážového prodeje. Nebylo by hezké, uvažoval jsem, kdybychom jednou za rok mohli vyložit všechno, co nám zatěžuje život – nejen naše domovy?
Trápení
Není to vždy špatná věc. Obavy mohou podnítit akci, pokud si děláte starosti a uznáváte, že je nutný akční plán – a podle toho začnete jednat. Ale starost může naplnit vaši představivost všemi možnými hrozivými možnostmi, včetně toho, že způsobí mnoho škodlivých chemických a fyzikálních změn skutečného traumatu.
Odborníci nám říkají, že většina z toho, čeho se obáváme, se nikdy nestane. To znamená, že je lepší, když se zbavíme škodlivých starostí, abychom si vyčistili mysl a duši, stejným způsobem, jako když se zbavíme věcí, které nikdy nepoužíváme, vyčistí se naše domovy.
Touha
V naší kultuře „musím to mít hned“ byla období touhy nahrazena okamžitým uspokojením. A to je škoda, protože touha buduje charakter. To, že musíme čekat, nás činí silnými a odolnými. Učí nás trpělivosti.
Ale v krajním případě může být touha strašně destruktivní. Může se změnit v chamtivost a závist. Soustředění se na to, co vám chybí, krade spokojenost, protože vaše srdce a mysl uvízly v budoucnosti a vždy se snažíte získat cokoli, co by jste mohli mít.
Pokud jste tak pohlceni touhou po tom, co nemáte, že obětujete radost v přítomnosti, je to problém. To je nepořádek, kterého se musíte zbavit.
Uznání
Toužit dělat dobro a získat uznání od ostatních lidí není špatná věc. Dokážete tím budovat charakter. Ale když se váš život zakládá na očekáváních ostatních a děláte věci jen proto, abyste byli vnímáni jako milí, překročili jste hranici. Získání uznání od ostatních vám zkazí život; vytváří emocionální nepořádek.
Nevím, jakou podobu má emocionální nepořádek ve vašem životě, ale vím toto: Není lepší čas než dnes to zabalit, vytáhnout a zbavit se toho jednou provždy.
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: theepochtimes.com
