Koneckonců, je to sen, ne?
Zapomeňte na sídla a limuzíny a další pozlátka bohatství v hollywoodském stylu. Jasně, bylo by fajn to mít, ale my blogeři jsme z velké části jednoduché duše s mnohem vlídnějšími sny.
Chceme dát výpověď v práci, trávit více času s rodinou a konečně mít čas na psaní. Chceme svobodu pracovat, kdy chceme a kde chceme. Chceme, aby naše psaní pomáhalo lidem, inspirovalo je a měnilo je zevnitř ven.
Je to skromný sen, sen, který si zaslouží, aby se stal skutečností, a přesto si část z vás možná klade otázku…
Je to možné?
Opravdu máš na to být profesionálním blogerem, nebo jsi jen přitroublý? Je reálné si tím vydělat dost peněz na to, abyste opustili svou práci, nebo je to jen hloupost? Opravdu můžete očekávat, že se lidé zamilují do toho, co píšete, nebo je to jen zbožné přání?
Jistě, je zábavné snít o tom, jak se váš blog rozjede a změní váš život, ale někdy si říkáte, jestli to není jen sen. Toto je skutečný svět a ve skutečném světě se sny opravdu neplní.
Správně?
No, řeknu vám malý příběh…
Jak jsem dal výpověď v práci
V dubnu 2006 mě srazilo auto jedoucí rychlostí 85 mil za hodinu.
Neviděl jsem ho přijíždět a moc si z té nehody nepamatuji, ale pamatuji si, jak mě vytahovali z minivanu s hořící košilí. Přední část dodávky byla utržená, benzín byl všude a nohy jsem měl zlomené na 14 místech.
Následující tři měsíce mi nezbývalo nic jiného, než snášet bolest a přemýšlet o svém životě. Myslel jsem na své dětství. Přemýšlel jsem o svých snech. Přemýšlel jsem o své kariéře.
A celkově jsem se rozhodl, že se mi nelíbí, jak se věci vyvíjejí.
Tak jsem dal výpověď.
Prodal jsem vše, co jsem vlastnil. Přestal jsem platit většinu svých účtů. Odevzdal jsem rezignační dopis, odpracoval jsem si své dva týdny a pak bez rozloučení zmizel.
Když se kamarád doslechl o mém šílenství, zavolal mi a zeptal se mě: „No, co teď budeš dělat?“
„Nevím,“ řekl jsem mu. „Možná si založím blog.“
A tak jsem to udělal.
Následující tři měsíce jsem se jen tak nefušoval v blogování. Věnoval jsem se tomu naplno. Začal jsem pracovat v 8 hodin ráno a pokračoval jsem až do 23 hodin večer. Nedíval jsem se na televizi. Neviděl jsem své přátele. Od rána do večera jsem psal, četl a spojoval se s ostatními blogery. Nic jiného.
Během měsíce jsem spustil On Moneymaking a během dvou měsíců měl 2 000 návštěvníků denně a Performancing ho nominoval na nejlepší blog o podnikání/penězích roku. O pár měsíců později mě Brian Clark požádal, abych se stal přidruženým redaktorem Copybloggeru, a tak jsem prodal On Moneymaking za pět čísel a šel pracovat na jednom z nejpopulárnějších blogů na světě.
A překvapivě, to je jen začátek příběhu.
Jak jsem se přestěhoval do ráje
Stalo se vám někdy, že jste se jednoho dne probudili a uvědomili si, že tajně pohrdáte vším, co se týká místa, kde žijete?
Počasí je hrozné. Vaši sousedé jsou hulváti. Neradi někoho zvete k sobě domů, protože je to vždycky troska a stydíte se za to, jak vypadá.
No, přesně to se mi stalo v lednu 2009. Seděl jsem ve svém žalostném bytě, zabalený do přikrývek, abych se zahřál, a pokoušel se udělat nějakou práci na počítači, když mi přišlo, jak monumentálně hloupé to bylo.
Byl jsem blogerem na plný úvazek, proboha. Svou práci jsem mohl dělat odkudkoli na světě. Proč jsem proboha žil v této díře?
Jediný problém byl, že jsem netušil, kam chci jet, ale o pár týdnů později zazvonil telefon a byl to starý přítel, který odešel do Mazatlanu v Mexiku. Jako obvykle volal, aby se mi pochlubil, že se raduje z počasí, jídla a obecné lepší kvality mexického životního stylu, ale místo toho, abych to tentokrát jen protrpěl, jsem ho zastavil a řekl: „Ne, už mi nic neříkej. Stěhuji se tam.“
„Co? Kdy?“ koktal.
„Nevím přesně kdy,“ řekl jsem mu, „ale začnu s přípravami hned teď.“
O dva měsíce později jsem se vydal na týdenní výlet, abych to prozkoumal a hledal místa k životu. Když jsem se vrátil, začal jsem prodávat všechny své věci, zbytek jsem zabalil a dal do skladu a rozloučil jsem se s přáteli. Téměř rok na den po našem telefonátu jsem nasedl do auta a jel jen necelých 3000 mil do mého nového apartmánu na pláži v nejlepším letovisku v Mazatlanu.
Když to píšu, tak zrovna teď sedím na balkoně s notebookem a pozoruji (bez legrace) delfíny vyskakující v Pacifiku. Je slunečný den, fouká příjemný vánek a já přemýšlím o tom, že bych si objednal piña coladu z restaurace v přízemí.
Mám štěstí, že?
Možná vás překvapí, že jsem vynechal část příběhu. Je to část, kdy mám smrtelnou nemoc, nemohu se hnout od krku dolů, a přesto dostávám v podstatě zaplaceno za to, že pomáhám lidem. Promluvme si o této části příště.
Jak dostanu zaplaceno, abych změnil svět
Víte, co je vtipné?
Nejhorší na tom, když máte nemoc, jako je SMA (spinální muskulární atrofie), není to, jak se k vám všichni chovají jako k charitativnímu případu. Není to frustrace, vztek nebo deprese. Není to ani neschopnost natáhnout se a plácnout po zadku roztomilou dívku když chcete (i když je to docela neslušné).
Ne, nejhorší na tom jsou ty šílené účty. Doktoři. Léky. Sestřičky.
Všechno jsem sečetl a celkové náklady na udržení mě na živu v USA byly 127 000 dolarů ročně. To není nájem. To není jídlo. To jsou jen léčebné výlohy.
Je pravda, že jsem to všechno platit nemusel. Měl jsem soukromé pojištění, Medicaid, další programy vládní pomoci, ale všechna ta podpora má svou cenu: ovládají vás. Vláda mi vyčlenila na živobytí jen 700 dolarů měsíčně a každý cent navíc jsem musel utratit za léčebné výlohy, jinak by mi přerušili podporu.
Takže to je to co jsem roky dělal. Pokud jsem jeden měsíc vydělal 5 000 dolarů, vyčlenil jsem 700 dolarů na životní náklady a zbývajících 4 300 dolarů jsem utratil za lékařské účty. Nic nezbylo. Vůbec nic.
A nakonec jsem z toho onemocněl.
Chtěl jsem vydělat peníze, aniž bych se musel bát, že přijdu o zdravotní péči. Chtěl jsem se postarat o rodinu, místo toho, aby se oni museli vždy starat o mě. Chtěl jsem skutečně bydlet někde kde je hezky a ne v nějakém zanedbaném bytě postaveném pro lidi pod hranicí chudoby.
Jediný problém byl, že to pro mě v USA prostě nebylo možné. Bez ohledu na to, jak jsem si hrál s čísly, nemohl jsem to udělat. Tak jsem udělal něco šíleného:
Opustil jsem Medicaid. Přestěhoval jsem se do Mexika. Přestal jsem se o sebe vůbec bát a začal jsem podnikat na základě jednoduché myšlenky:
Pomáhat lidem.
Našel jsem nadějné spisovatele, kteří chtěli mentora, a vyškolil jsem je. Našel jsem firmy, které chtěly vydělat peníze na sociálních sítích, a vyvinul jsem pro ně strategii. Našel jsem blogery, kteří chtěli větší návštěvnost, a vytvořil jsem kurz, jak toho dosáhnout.
Výměnou mi zaplatili, kolik si mohli dovolit. Někteří lidé mi dali 50 dolarů za hodinu a jiní 300 dolarů za hodinu, ale já jsem se ke všem choval stejně a věnoval jsem se tomu, abych jejich sny proměnil ve skutečnost.
Výsledky?
Během dvou měsíců jsem vydělával tolik peněz tak rychle, že mi PayPal zavřel účet kvůli podezření z podvodné činnosti. Dnes nejen že vydělávám víc než dost na to, abych se o sebe postaral, ale před pár měsíci jsem se hecl a koupil otci auto.
Chápete, jak je to cenné? Pro chlapa, který se nemůže hnout od krku dolů, aby koupil svému otci auto?
A nejlepší na tom je, že nevydělávám peníze blogováním a bezduchou dřinou. Měním životy lidí.
Každý den dostávám e-maily od čtenářů, kteří říkají, že mé příspěvky změnily jejich myšlení. Každý den dostávám e-maily od studentů, kteří říkají, že moje rada změnila jejich psaní. Každý den dostávám e-maily od klientů, kteří říkají, že moje strategie změnily způsob jejich podnikání.
Opravdu tomu nemůžu uvěřit. Normálně by chlap jako já chřadl někde v pečovatelském domě, díval se na televizi a čekal na smrt, ale tady mluvím do mikrofonu a v podstatě dostávám peníze za to, abych změnil svět. Kdyby mi fungovaly prsty, štípl bych se.
A tady je ta věc:
Nechci to jen pro sebe. Chci to i pro tebe.
Důvod, proč jsem vám celý tento příběh vyprávěl, nebyl jen proto, abych se pochlubil, ale také vás chci přesvědčit o jednom nezpochybnitelném bodu:
MŮŽEŠ TO UDĚLAT!
Chcete opustit svou práci a stát se profesionálním bloggerem?
Můžeš.
Chcete cestovat po celém světě a žít život naplno?
Můžeš.
Chcete věnovat každou hodinu pomoci lidem a dělat svět lepším místem?
Můžeš.
Protože poslouchej… Vím, že je to strašné klišé, ale pokud mohu opustit svou práci, riskovat, že mě vláda odveze do pečovatelského domu, protože si nemohu dovolit vlastní zdravotní péči, přesvědčit svou ubohou matku, aby opustila svou kariéru a zavezla můj zmrzačený zadek 3 000 mil do cizí země a pak vydělat dost peněz na to, abych uživil sebe, svou matku, otce a celý ošetřovatelský personál za použití mého hlasu, čeho pak můžete dosáhnout vy, když se na opravdu zaměříte?
Můj odhad: v podstatě cokoliv.
Ne, nebude to snadné. V určitém okamžiku vám garantuji, že budete chtít skončit. Garantuji vám, že se k vám lidé budou chovat jako k šílenci. Garantuji vám, že budete plakat ve spánku a budete si říkat, jestli jste neudělali hroznou chybu.
Ale nikdy nepřestávej věřit v sebe. Svět je plný odpůrců, z nichž všichni touží křičet na vás při sebemenším náznaku, že byste mohli překročit průměrnost, ale největší hřích, kterého se můžete dopustit, je stát se jedním z nich. Naším úkolem není připojit se k této skupině, ale umlčet ji, dosáhnout věcí tak velkých a nepředstavitelných, že tito vítězové jsou příliš uctiví, než aby o nich mohli mluvit.
Můžeš to udělat.
Věřím v tebe.
Tak začněte.
Právě teď.
Tento článek napsal Jon Morrow ze Problogercom (dříve Boost Blog Traffic), Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz)
Facebook komentáře