Jedna z nejznámějších a nejhlubších pasáží čínské filozofie pochází od Mistra Zhuanga (Zhuangzi), taoistického mudrce ze 4. století př. n. l. Příběh o motýlím snu se stal symbolem proměnlivosti reality, relativity vnímání a otázky po pravé podstatě našeho já. Mistr Zhuang popsal, jak se mu zdálo o tom, že je motýl:
„Kdysi se Zhuang Zhouovi zdálo, že je motýl, jenž poletoval kolem. Motýl se cítil být motýlem, nic mu nechybělo; netušil, že je Zhou! A tu se náhle probudí a ustrne, je Zhou. A neví, jestli se Zhouovi zdálo, že je motýlem, anebo se motýlu zdá, že je Zhou? Byl tu Zhou i motýl, tak tu přece musí být nějaký rozdíl? A tomu se říká proměnlivost věcí!“
Tento krátký, ale geniální text patří k vrcholům světové filozofické literatury. Zhuang Zhou se v něm neptá jen na povahu snu, ale na samotnou podstatu existence.
Co nám pasáž sděluje?
Naše identita není pevná, ale proměnlivá
Zhuangzi ukazuje, že hranice mezi „já“ a „ostatním“ je iluzorní. V jednom okamžiku se cítíme být člověkem s povinnostmi, jménem a historií. V jiném okamžiku (nebo v jiném stavu bytí, či vědomí) můžeme plně prožívat zcela odlišnou existenci. Motýl netušil, že je Zhou – byl naprosto spokojený ve své motýlí přirozenosti. Stejně tak my často zapomínáme, že naše současná role (manažer, rodič, umělec, „úspěšný člověk“) není naše jediná a konečná podoba. Duše je nesmrtelná a může prožívat různé druhy existence na dimenzionálních různých úrovních.
Realita a sen jsou relativní
Kdo vlastně sní? Je současný život „bdělá realita“, nebo jen další vrstva snu? Zhuangzi naznačuje, že rozdíl mezi snem a skutečností není tak zásadní, jak se nám zdá. Oba stavy jsou součástí většího proudu proměn. Tato myšlenka předjímá moderní filozofické i psychologické úvahy o povaze vědomí. Někteří lidé, kteří se například vrátili z posmrtného života (klinická smrt) tvrdili, že na druhém břehu je realita skutečnější oproti životu zde na zemi, který se z vyšší perspektivy zdál být spíše jako sen.
Proměnlivost věcí jako základní princip existence
Závěrečná věta „A tomu se říká proměnlivost věcí!“ je klíčová. Taoismus nás učí, že vše je v neustálé proměně – formy přecházejí jedna v druhou. Držet se pevně jedné identity, jednoho názoru nebo jednoho stavu znamená odporovat přirozenému řádu světa. Člověk se během života může vyvíjet, nabírat moudrost a stávat se autentickým (nalézt své pravé já). Moudrost spočívá ve schopnosti nebránit se tomu a plynout s touto proměnou (bez ohledu na to, co si o tom jiní myslí), aniž bychom ztratili vnitřní klid.
Osvobození od dualismů
Pasáž zpochybňuje naše běžné rozdělování světa na protiklady: skutečné / neskutečné, já / ty, člověk / příroda. Skutečný mudrc vidí za tyto hranice a dokáže se radovat jak z role motýla, tak z role člověka. Nakonec zjistí, že všichni jsme součástí jednoho zdroje (taoisti tomu říkají TAO, křesťané zase Bůh), do kterého se všichni navrátíme a splyneme v jeden celek.
Závěr
Myšlenka Mistra Zhuanga nám říká, že realita a identita můžou být složitější, než se nám zdá. Je možné, že to čemu říkáme „realita“ může být ve skutečnosti sen. A to čemu řikámé „Zhuang“ může být ve skutečnosti motýl, nebo Bůh kterému se zdá, že je Zhuang. Tato myšlenka nás vede k zamyšlení, jak málo toho ještě víme o naši realitě a nás samých.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře