Ludwig von Mises, ekonom z rakouské školy ekonomie a zastánce libertariánských hodnot.
Ludwig von Mises patří k nejvýznamnějším ekonomům 20. století a k nejdůslednějším obhájcům klasického liberalismu. Jeho díla Lidské jednání a Liberalismus dodnes tvoří pilíře rakouské ekonomické školy. Přestože Mises přesvědčivě ukázal, že svobodný trh, soukromé vlastnictví a mírová spolupráce jsou základem prosperity, jeho program se nikde a nikdy nepodařilo uskutečnit v plné podobě. Následující článek připomíná, kdo Mises byl, jaké myšlenky zastával a proč se ekonomický liberalismus nikdy nestal úplnou realitou.
Kdo byl Ludwig von Mises
Ludwig von Mises (1881–1973) byl rakouský ekonom a filosof, který většinu života strávil bojem proti socialismu, intervencionismu a kolektivismu. Ekonomie pro něj nebyla pouhou akademickou disciplínou, ale klíčem k budoucnosti civilizace. Jak uvádí úvodní text knihy Liberalismus, který napsala Bettina Bien Greavess, bývalá vedoucí vědecká pracovnice Institutu Ludwiga von Misese:
„Ekonomie byla Misesovou vášní, a to nejen proto, že byl důkladným studentem tohoto oboru, ale také proto, že byl přesvědčen, že na ní závisí budoucnost civilizace. Přestože byl pesimistický ohledně blízké budoucnosti, nepovažoval udržení celosvětového míru a prosperity za zcela ‚neuskutečnitelný sen‘. Vše podle něj záviselo na myšlenkách, které lidé zastávají. Skrze pochopení ekonomické teorie, která vysvětlovala výhody mírové spolupráce a dobrovolné směny, Mises věřil, že je možné, aby se lidem z celého světa dostalo možnosti svobody, míru a prosperity.“
Jeho přednášky a diskuse často probíhaly v kruhu přátel a studentů – nejdříve ve Vídni, pak v Ženevě a následně v New Yoruku kde také byl pochován -, kteří se kolem něj shromažďovali a kladli otázky. Mises nebyl jen teoretikem; byl přesvědčeným zastáncem toho, že správné ekonomické myšlenky mohou zachránit civilizaci před úpadkem a nabídnout lidem možnost žít v prosperitě a bohatství bez zásahu státu.
Jeho myšlenky: vlastnictví, rozum a blaho celku
Základem Misesova liberalismu je soukromé vlastnictví. V Lidském jednání se v úvodu od Josefa Šímy, ekonoma a překladatele Misesových knih, dočteme:
„Ludwig von Mises je nejen věhlasným ekonomem, ale i největším teoretikem kapitalismu a liberalismu. Chápal totiž dříve a více než ostatní, že nutným základem funkčního společenského řádu založeného na dělbě práce je vlastnictví. To je také jednoslovným shrnutím konceptu liberalismu. Popření vlastnictví je na druhou stranu definičním znakem antiteze liberalismu – socialismu. A právě přístup k vlastnictví by nám měl být dnešním poselstvím Misesova přínosu. Na trnité cestě od socialismu ke kapitalismu, s jejímiž nástrahami se každodenně potýkáme, by nám právě respekt k vlastnictví měl sloužit jako kompas, zda se opravdu pohybujeme tímto směrem, nebo zda se nevydáváme náhodou již zase zpět k budování ´světlých zítřků´.“
Mises často ve svých knihách varoval před jakýmkoliv zásahem do trhu formou byrokracie, nebo regulací. Jakákoli snaha „vylepšovat“ trh podle něj trh ničí. Josef Šíma k tomu napsal:
„Každá snaha trh ‚vylepšit‘ totiž trh rozkládá. Ničí onu křehkou a složitou soustavu mírumilovných mezilidských vztahů. Je útokem na koncept vlastnictví, který je organizačním fundamentem společnosti založené na dělbě práce.“
Jak k tomu podotýká samotný Mises:
„Neexistuje nic jako přivlastnění si části nikým nevlastněných statků. Výrobky vznikly jako něčí vlastnictví. Chce-li je někdo rozdělovat, musí je nejprve zkonfiskovat. Pro vládní aparát nátlaku a donucení není samozřejmě problém uchýlit se ke konfiskaci a vyvlastnění. To však nedokazuje, že je na těchto postupech možné vybudovat trvalý ekonomický systém.“
Liberalismus podle Misese není o ideologií bohatých. V knize Liberalismus výslovně odmítá tento mýtus, který často šíří levičácké organizace a podobně smýšlející lidé:
„Velmi rozšířený je názor, že se liberalismus liší od jiných politických směrů tím, že zastupuje zájmy jedné části společnosti – majetných, kapitalistů, podnikatelů – a že je nadřazuje zájmům jiných vrstev. Toto tvrzení je zcela nesprávné. Liberalismus měl vždy na mysli blaho celku, nikdy neměl na mysli blaho nějakých zvláštních skupin.“
Stejně důrazně Mises brání racionalismus liberalismu:
„Liberalismu se také vyčítá, že je racionalistický, že chce vše rozumově upravovat, a že přitom nerozpoznal, že city a vůbec iracionálno – to, co je nerozumné – zaujímají v lidské existenci velký prostor a asi jej také zaujímat musí.
Tak tedy, liberalismus vůbec nepodceňuje to, že lidé jednají také nerozumně. Kdyby lidé jednali vždy jen rozumně, bylo by asi zbytečné je napomínat, aby byl vodítkem jejich jednání rozum. Liberalismus neříká: lidé jednají vždy moudře, nýbrž: měli by – v jejich vlastním poznaném zájmu – jednat vždy moudře. A podstatou liberalismu je právě to, že chce uplatnit v politice rozum, jak se to nesporně připouští ve všech ostatních oblastech lidského jednání.“
Proč se liberalismus nikdy plně neprosadil
Mises říká, že kapitalismus a liberalismus jsou pro něj neoddělitelně propojeny:
„Společnost, v níž jsou liberální zásady uskutečněny, označujeme zpravidla jako společnost kapitalistickou a její společenský řád jako kapitalismus. Jelikož všude v hospodářské politice liberalismu jde jen o více či méně přibližný liberalismus, podává nám stav panující v dnešním světě jen nedokonalý obraz toho, co by mohl znamenat a vykonat plně rozvinutý kapitalismus.“
Tato citace je alfou a omegou nepochopení a důvodem kritiky liberalismu. Žijeme skutečně v „plně rozvinutém kapitalismu“? Rozhlédněte se kolem: vysoké daně, byrokracie, pokuty, omezení, regulace, sociální dávky pro neschopné, sociální inženýrství a tak dále. To v čem žijeme se za kapitalismus pouze vydává. Ve skutečnosti žijeme v novodobém komunismu, který změnil tvář. Jenomže škoda již byla napáchána lží, že to v čem žijeme, je „kapitalismus“. Nikoliv. Je to komunismus a levičáci by měli přestat řvát, že je „kapitalismus vykořisťuje“.
A kvůli těmto lžím o liberalismu a kapitalismu Mises dodává, že proto „liberalismus nemohl své působení nikdy v úplnosti rozvinout.“
Důvody podle Misese nespočívají pouze v politických okolnostech, ale i v psychických kořenech antiliberalismu a v závisti neschopných lidí:
„Racionalismem se ovšem nelze dobrat kořenů odporu proti liberalismu; tento odpor totiž nevychází z rozumu, nýbrž z chorobného duševního postoje; z resentimentu a neurastenického komplexu, jejž bychom mohli nazvat podle francouzského socialisty Fourierovým komplexem.
O resentimentu, závistivé nevraživosti, nelze mnoho říci. Resentiment je ve hře, jestliže někoho pro jeho příznivější poměry natolik nenávidíme, že jsme ochotni vzít na sebe dokonce i těžkou újmu, jen když přitom dojde újmy i ona námi nenáviděná osoba. Mnozí, kteří bojují proti kapitalismu, dokonce dobře vědí, že jejich postavení bude za každého jiného ekonomického systému méně příznivé; uvědomujíce si tuto okolnost zastávají se však reformy, například socialismu, protože doufají, že pod ním bude trpět i bohatý, jemuž závidí. Velmi často slýcháme od socialistů, že v socialistické společnosti se bude snáze snášet i materiální bída, protože bude panovat vědomí, že nikdo na tom není lépe.“
Právě resentiment, závist a iracionální odpor k úspěchu druhých brání plnému přijetí liberálních zásad v celé společnosti. Lidé často raději přijmou systém, který poškozuje i je samotné – klidně i mnohem více -, jen aby nikdo jiný na tom nebyl lépe. Levičácká uskupení tomu říkají „rovnost“. Mises vysvětloval, že takovým lidem – s omezeným myšlením a naprosto neschopným – je těžké vysvětlit, že mají stejné možnosti jako všichni ostatní a proto by jejich cílem mělo být zlepšit své ekonomické postavení.
Závěr
Ludwig von Mises vytvořil neocenitelný intelektuální odkaz. Ukázal, že vlastnictví je základem společenského řádu, že trh nelze „vylepšovat“ bez jeho ničení a že liberalismus usiluje o blaho všech, nikoli o zájmy jedné třídy. Přesto jeho vlastní slova potvrzují, že liberální program se nikde a nikdy zcela neprosadil. Důvody leží jak ve lží, že to, v čem žijeme, je „kapitalismus, který je vykořisťuje“ – i když reálně je to komunismus v moderním hávu – a proto lidé plnému kapitalismu založenému na libertariánských hodnotách nedají šanci, a v hlubších psychických kořenech levičáckého odporu – resentimentu a závisti.
Méně daní, byrokracie, regulací a nařízení následované změnou finančního systému na NESARA/GESARA. V momentě, kdy bude dána příležitost stát se z každého člověka podnikatel – ať už prodejem drobných po domácku vyrobených předmětů, nebo prodejem zboží za miliardy korun -, pak společnost začne prosperovat. Liberalismus a plně rozvinutý kapitalismus toto nabízí všem. Bohužel i kdyby k tomu došlo, tak tady pořád budou neschopní lidé s omezeným myšlením, kteří tuto možnost nikdy nevyužijí a budou plyvat na úspěšné lidi, že je svým úspěchem „vykořisťují“.
