 |
Jakou kvalitu však nyní mají prodávané televizní produkty? Barevný, atraktivní obal. A obsah? Skvělé hollywoodské filmy (všimněte si – zahraniční, nikoli domácí) nám nabízejí nejrůznější typy hrdinů-nositelů hodnot, které v „obtížném boji“ se „zlem“ podporují. Kam nás odvádějí tyto informačně-zábavné tsunami? Jaké hodnoty v našem podvědomí formují filmy a talk show se zprávami o nejrůznějších skandálech? Jaké hrdiny miluje mladší generace? A jaký má všechna ta „značková filozofie“ řinoucí se z televizních obrazovek a pláten kin vliv na náš život?
V mém dávném dětství celá moje rodina – dědeček a babička, otec a matka – tradičně každý večer seděla u televize a sledovala nejpopulárnější zpravodajský program v SSSR – „Vremja“. Tato tradice se v mnoha rodinách dodržuje dodnes. Pravda, dnes tu máme mnohem více zpravodajských programů a i obsah zpráv se změnil. A hlavně – kardinálně se změnil akcent zpráv. Je jasné, že zprávy v SSSR byly ideologické a zaměřené na udržení vládnoucího režimu. Byly však vždy pozitivní, informovaly o úspěších v oblasti vědy, kultury nebo sportu. Po takových zprávách jsme byli na svou zemi i její obyvatele hrdí! Nikdy v nich nebylo zobrazováno přímé násilí, i když je jasné, že k němu ve vnějším světě docházelo. Po takových zprávách se člověku „chtělo žít a pracovat“!
Když tak pozoruji dnešní zpravodajství odrážející – jak se nám tvrdí – „naši realitu“, uvědomuji si, jaký na mě má dopad: mizí dobrá nálada a přichází deprese. Zdálo by se, že je to logické, když je taková i realita. Pokud však zanalyzujeme charakter zpráv, ukáže se, že divákovi jsou do podvědomí systematicky ukládány určité postoje. Vypadá to, že zpravodajské agentury přímo soutěží, kdo přinese krvavější a skandálnější informace. Všechny druhy autorských programů počítají se skandály, množstvím vražd a znásilnění po celý týden. Přitom z obrazovek zcela zmizely domácí populárně-vědecké programy. Zato soukromý život filmových hvězd, zpěváků nebo známých politiků je přetřásán neustále. Jako by nás nic jiného než skandály a rozvody celebrit nezajímalo. Je jasné, že společnost taková není, ale tento negativní obraz života je do ní vpravován prostřednictvím médií.
Když se na obrazovkách začaly objevovat převážně programy destruktivního typu, všichni byli nejprve znechuceni, ba dokonce skutečně rozhořčeni. Ale… dívali se dál. Byl to takzvaný postupný proces lámání vědomí. Nejprve to šokovalo, pak vyvolalo zvířecí zájem a nakonec přízemní zvědavost: čím že skončí tohle rozvíjející se, pobuřující drama v pořadu? A dnes? Dnes už lidé prostě tyto pořady přijímají, aniž by je něco překvapilo. Proč? Protože už bylo na sledování takových programů postupně do podvědomí nainstalováno odpovídající nastavení, diktující určitý model chování.
Proč jenom lidé nepřemýšlejí o tom, jaké plody to přináší? Vždyť média přímo před našima očima pracují na degradaci společnosti, oslabují pozitivní naladění a vůli lidí a podkopávají morální, kulturní a mravní hodnoty. Výsledkem je, že všechno toto pro nás nepostřehnutelné bahno se stalo životní normou. Sami sebe klameme, když tvrdíme, že tyto programy nás neovlivňují. Dobře, starší lidé mají proti tomuto informačnímu viru alespoň určitou imunitu na základě zkušeností z dob, kdy byly filmy a programy pozitivní, informativní, zaměřené na vytváření vysoce morálních principů ve společnosti, stimulující intelektuální rozvoj člověka a podporující zdravý životní styl. A teprve pak byli naše babičky a dědečkové „posazeni“ před nekonečné každodenní seriály. Ale mládež byla této informační špíně zanechána zcela napospas, protože s ní nemají co srovnávat, nemají žádné jiné zkušenosti a s velkým nadšením kopírují vše, co jim televizní programy nabízejí.
Zvláště je třeba zdůraznit negativní dopad na podvědomí člověka u některých západních filmů zaměřených na propagaci konzumního způsobu života. Takové filmy už ani nelze nazvat kulturou. Je to jed, který při otupení mysli vytváří normy chování mladých lidí.
Proces vytváření a zaznamenávání požadovaných informací do podvědomí diváků je následující. Běžná filmová komerce jsou zábavní produkty, které předpokládají jisté uvolnění a relaxaci. Diváci nejsou nijak zvlášť naladěni na analýzu námětu, charaktery postav, jejich chování a náměty velmi často nekorespondují nebo přímo deformují skutečné historické události. Prostřednictvím zrakového nervu diváci prostě jen přijímají informace, které směřují přímo do podvědomí a proces analýzy obcházejí. Ve chvíli uvolnění nebo emocionálního nabuzení snadno přijímají postoje k normám chování. Ale jaké „normy“ to jsou? Po hrdinech filmů zůstávají hory mrtvol, zdevastované prostředí a bezpočet krásek, se kterými spali. Tím se v podvědomí publika usazuje stejný model chování. Je jasné, že ne každý hned vezme do ruky zbraň a jde zabíjet, ale semeno je zasazeno a za určitých kritických duševních stavů si člověk může tento model chování podvědomě zvolit. Všichni přece znáte příklady, kdy ve školách vzali teenageři zbraně a zabíjeli své vrstevníky i učitele a poté spáchali sebevraždu. V mírovém životě si zahráli na krvavý western, stejně jako v akčních filmech! Ve většině „uměleckých“ filmů propagujících vraždu však nikdo neukazuje, jak se vlastně psychika vraha ve skutečnosti vytváří, mění, jak ho jeho svědomí trápí a do čeho se jeho život nakonec promění.
Většina současných západních, především amerických filmů instaluje do podvědomí lidí, že nejdůležitější věcí v životě jsou peníze a spotřebitelské vztahy ve společnosti! Instalují se destruktivní postoje: žijeme jen jednou, po nás potopa, na ničem nezáleží kromě peněz a potěšení lze získat pouze ze sexu, láska a vztahy nejsou nic, vzdělání není nic, morální hodnoty nejsou nic! A protože z obrazovek televize, z pláten kin i z rádia proudí informační bahno, je člověk neustále pod tlakem tohoto negativního. Koneckonců, podívejte se, za co bojují hrdinové většiny akčních filmů. Kvůli penězům jsou schopni čehokoli: zrady, vraždy, loupeže. To vše je ozdobeno takovými vysvětleními, jako že to okrádají a zabíjejí darebáky, kteří totéž ukradli předtím. Vzpomínáte na rčení „okrást zloděje“? Nikdo však neříká, že tento způsob rozhodně nečiní lidi lepšími a čestnějšími, ale mění je ve stejné darebáky, proti nimž se ve filmu bojuje.
Dalším fenoménem je překrucování historie a zkreslení charakterů skutečných historických osobností. Jako příklad můžeme uvést vám jistě dobře známý dobrodružný film Mumie, který měl ve světě velikou sledovanost. Na první pohled je tento film dobrý, s prvky fikce, s humorem, a dokonce bez zbytečných scén násilí. Ale… hlavním antihrdinou v něm je Imhotep. Podle filmu je to nejvyšší kněz vládnoucího faraona starověkého Egypta, který svého pána údajně kdysi zradil a zabil pomocí černé magie a svých následovníků. Následně pak jeho mumie „ožila“.
Řeknete si – no a co? Normální nestandardní, zajímavý námět, vzrušující dobrodružný film. Ale myslím, že jen málo lidí po jeho shlédnutí zašlo do knihovny a zjistilo si, kdo to ten Imhotep –vynikající postava starověkého Egypta – ve skutečnosti byl. A když se zeptáte lidí, kteří film viděli, v nejlepším případě odpoví: „Imhotep? Aha, to je z Mumie, to je ten kněz co zabíjel černou magií“. Ve skutečnosti byl Imhotep vynikající lékař, nejvyšší hodnostář pod faraonem Džoserem, zakladatelem III. dynastie v roce 2778 před naším letopočtem, v mnoha ohledech velmi talentovaný muž, který po sobě zanechal zlatý poklad duchovních znalostí. Byl to však i velký vědec a také architekt, pod jehož vedením byla dokončena jedna z prvních stupňovitých pyramid, pojmenovaná po faraonovi Džoserovi. Ukazuje se tedy, že pomocí dobře udělaného filmu, ale s určitým přístupem, můžete zcela zmást mnoho lidí a uměle zablokovat jejich pozornost k důležitým duchovním momentům historii.
Co se s tím dá dělat, zeptáte se. Jak se chránit před tímto škodlivým vlivem? Existuje cesta ven! A spočívá ve vědomé změně postojů a změně dominance vědomí. Analyzujte, co vám předkládají sledovat a zjistěte příčinu. Pak to můžete učit i ostatní. Mnoho lidí to totiž nechápe. A pokud nemůžete analyzovat, pak nejsnadnějším způsobem obrany je nesledovat a neposlouchat negativní pořad. Ve skutečnosti jsou všechny tyto zábavné šou jen obchodem, v němž má být naše pozornost nasměrována určitým směrem, na určitý produkt. Jenže trh formují spotřebitelé! To znamená, že pokud si většina spotřebitelů bude upřímně přát a bude přitahována dobrem, přátelstvím, láskou, radostí, pak taková poptávka také vytvoří obchodní nabídku. Použitím stejných psychologických technik bude televizní a filmový průmysl schopen uvést do společnosti konstruktivní postoje – vytvářet programy, které lidi nastaví na pozitivní.
A kromě toho – možná řeknu banální věc – hlavní prvky pozitivních a užitečných informací hledejte v knihách. Chápu, že není možné okamžitě přestat sledovat televizi a kino. Ale myslím si, že mnozí z vás, když odjeli na venkov nebo do přírody a strávili tam alespoň pár dní, si jistě všimli, že to je, jako byste z hlavy sundali neviditelnou čepici, která tlačí mozek a ničí i vašeho ducha. Zapojte se do seberozvoje, sebepoznání, čtěte hodnotné knihy, sportujte, učte se cizí jazyky, cestujte. Jsme přece obklopeni zajímavým, ale i tajemným a kouzelným světem. Hodně záleží na mladých rodičích, kteří musí svým příkladem prokázat správný model chování v rodině a životě, naučit děti pořádku, odpovědnosti, práci na sobě, ale i sportu. Jen je nenechávejte samotné napospas produktům z Hollywoodu!!
Duchovní ozdravění společnosti je složitý proces ale začít musí každý sám u sebe. Vždyť velká cesta začíná prvním krokem.
autor: Viktor Jefimov
zdroj: https://via-midgard.com/news/article/vozdejstvie-na-podsoznanie-chto-i-kak-vliyaet-na.htm
překlad: Vlabi
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře