Autor: Martin Kirschner.

Většina z nás zná Plitvická jezera nacházející se v Chorvatsku. Mohli jste je vidět ve filmu ´Vinetou a poklad na stříbrném jezeře´ natočeného podle stejnojmenného románu od Karla Maye. Málokdo však zná národní park Krka, který se také nachází na území Chorvatska a který je velmi podobný národnímu parku Plitvická jezera. Já jsem národní park Krka prošel pěšky s baťohem na zádech v červnu tohoto roku a proto bych rád s vámi sdílel své zkušenosti s tímto národním parkem.

Národní park Krka

Krka je národní park v Chorvatsku vyhlášený roku 1985 a pojmenovaný po řece Krka. Park se nachází v centrální části Dalmácie, v Šibensko-kninské župě nedaleko okresního města Šibenik. Národní park Krka je známý především svými četnými vodopády a různobarevnými jezírky. Rozloha národního parku je 109 km². Jako nejkrásnější bývá označován úsek u kaskád Skradinski buk. Vstup do tohoto národního parku je oficiálně placený. Mě se však podařilo do něj dostat bez průvodce zdarma po turistické cestě.

Národní park Krka patří k jihu Evropy a jako takový, vzhledem ke svému zvláštnímu postavení a mozaice různých typů přírody, je charakteristický mimořádně bohatou a pestrou flórou a faunou. Na jeho území bylo zjištěno na 860 druhů a poddruhů rostlin. Nachází se zde také mnoho vodopádu, slepých ramen řek a tyrkysově modrých jezer.

Moje zkušenost

Níže popíši, jak jsem já tímto národním parkem prošel a ukážu vám, jak tento národní park vypadá.

1. den

Přijel jsem Regiojetem z Ostrava do Splitu (s přestupem v Brně). Ve Splitu jsem přenocoval jeden den, abych si odpočinul po náročné cestě. I přesto, že jsem byl ve Splitu jeden den jsem stihl navštívit hudební vystoupení pod širým nebem, který uspořádala umělecká škola s dětmi. Děti hráli zahraniční a místní písně. Bylo to moc krásné:

Video: chorvatské děti hrající na kytary. Nemusíte se dívat. Stačí poslouchat.

2. den

Druhý den jsem vyrazil vlakem ze Splitu do města Kním odkud jsem se vydal podél řeky Krk do národního parku. Můj plán byl jít neustále podél řeky v domnění, že mě turistickou cestou povede napříč celým parkem. Koneckonců podle mapy řeka přesně kopíruje národní park, takže dávalo logiku, že taková cesta bude existovat:

Když jsem však kopíroval řeku, turistická cesta vedla napříč poloostrovem, který mě 3 km vedl do slepé uličky (lépe řečeno do soutoku dvou řek) odkud se nedalo dál pokračovat. Taková pastička na turisty. Jak kdyby to někdo udělal schválně:

Vyšel jsem z města Knim podél turistické cesty do slepé uličky

Musel jsem se proto otočit a vracet se tři kilometry zpátky, čímž jsem se zbytečně vysílil a ztratil čas.

Přešel jsem na druhou stranu řeky a šel po hlavní cestě nahoru, abych se dostal na vrchol kaňonu kde bych mohl dále pokračovat po hlavní cestě. Ten den jsem došel do vesnice Matase, odkud jsem se vydal zpátky dolů do kaňonu, kde bych se schladil. Ten den jsem byl absolutně vyprahlý a studená voda v řece Krka pro mě byla spásou.

Okolí údolí parku Krk pod městem Metase

3. den

V údolí pod vesnicí Matase vedla cesta a já jsem si řekl, že už konečně bude pokračovat podél řeky až na konec národního parku. Opět to ale byla slepá cesta a já jsem se po dalších 3 kilometrech musel vracet. Pochopil jsem, že Chorvati moc neřeší nějaké turistické cesty v národním parku. To mi přijde jako velká škoda, protože tím pádem je mnoho úseků tohoto národního parku uzavřených pro turisty a tím pádem jsou ochuzení o krásu celého národního parku.

Nezbývalo mi, než se opět vydat nahoru, nad kaňon a pokračovat po hlavní cestě směrem do Ljubotič. Mezitím se mi podařilo navštívit první vodopád, kde jsem také v jeskyni doplnil zásoby pitné vody.

První vodopád kousek za vesnicí Matase

Když jsem dorazil do Ljubotiču, tak bylo dopoledne a já jsem pochopil, že v červnových vedrech chodit pěší turistikou je velmi úmorné. Musel jsem přehodnotit strategii a dávat si přes odpoledne (cca 11:00-15:00) maňanu obvykle v opuštěných domech, kde byl chládek a stín. Tento čas jsem využil ke zdřímnutí, četbě a také k tomu, abych se občerstvil volně rostoucími třešněmi. Ty mě velmi osvěžili a částečně zavodnili:

Cesta do Ljubotiču a třešně

Následně jsem si u místních nabral pitnou vodu.

Po maňáne jsem pak pokračoval chůzi čtyři hodiny úmorným vedrem až do Bogatiču, kde jsem pak pokračoval po oficiální turistické cestě zpátky do údolí národního parku Krk. Aby toho nebylo málo, tak jsem musel klesat po 322 schodech, takže jsem si po totálním vyčerpání ještě za posiloval a do údolí jsem došel durch propocený.

Následně jsem šel dále po turistické cestě na jihozápad, kde se naskýtali nádherné vodopády. Zde jsem po dvou dnech konečně narazil na první restauraci, kde jsem si dal dvě pivka a šel spát.

Těsně před Bogatičem jsem zahnul doprava, kde mě cedule upozorňovali na vstup do národního parku

4. den

Vstal jsem časně z rána před pátou a vydal jsem se fotit vodopády. Strážci národního parku co vybírají peníze za vstup ještě dávno spali, takže jsem to měl grátis:

Myslím, že ta nádhera nepotřebuje další komentáře

Přešel jsem na druhou stranu řeky a následně po turistické cestě stoupal nahoru, abych se opět dostal po hlavní cestě dál na jih jezera Krka, kde jsem měl v plánu kempovat. Došel jsem k malému přistavečku Remetič odkud se pořádají lodní výlety na ostrov Grad Drniš, kde je nádherný kostel:

Problém byl, že jsem neměl kde doplnit pitnou vodu. Měl jsem na výběr. Buď půjdu pěšky až do 20 km vzdáleného města Skradin, což by bylo po ušlých patnácti kilometrech prakticky o život, nebo počkat na lavičce malého přístavu na nějakého turistu nebo místního, od kterého bych vodu například odkoupil.

Kouzlo afirmací zafungovalo a vesmír mi poslal pomoc. Asi ani ne po patnácti minutách čekání přijela autem rumunská rodina (táta, máma a dcera), která chtěla navštívit vodopády. Paradoxně zabloudili (náhoda?) a přijeli ke mně. Mladá žena se mě vyptávala na cestu kde se dostane k vodopádům. Vše jsem ji ochotně vysvětlil. Když jsem ji pak po mé pomoci požádal o vodu, tak řekla, že nemá. Nasedla do auta a vypadalo to, že odjedou. Když už jsem myslel, že strávím až do rána bez vody, tak nakonec se její tatík smiloval, vytáhl z kufru pitnou vodu a zavolal na mě. Nesmírně jsem mu za to byl vděčný.

To nejzákladnější jsem měl a mě se ulevilo. Vracel jsem se asi kilomer zpátky a zatočil to doprava na nádhernou pláž, kde jsem se koupal, četl knihu a relaxoval. Zde jsem také přenocoval pod širákem:

Krásná pláž u jezera Visovačko

5. den

Přespávat pod stromy se nedalo kvůli komárům. Nakonec se ukázalo, že nejlepší místo k přespání bude lavička na pláži u jezera. Pozoroval jsem hvězdy a bylo to nádherné.

V pět hodin ráno mě vzbudilo přijíždějící auto dvou německých rybářů. Jedním okem jsem si je prohlédl, pozdravil a dále dělal jako by nic. Leháro pohoda. Už jsem ale nemohl zabrat, tak jsem se sbalil a vyrazil dál na cestu.

Z pláže jsem pokračoval 20 km až do města Skaradin a to s posledními 4 dcl vody. Musel jsem si šetřit vodu, abych ji hned nevypotřeboval. Do Skradinu jsem došel vyprahlý. Našel jsem obchod, kde jsem si koupil 2L čisté vody a 1,5 L vychlazeného Fuzetee černého čaje s ibiškem. Chlazený čaj jsem vypil na ex a moje síly se obnovily.

Ve městě jsem si jenom dal kafe a dále pokračoval autobusem do Šibeniku o kterém napíši článek zase někdy příště.

Skaradin

Rady na pěší turistiku po Chorvatsku

Pokud by jste chtěli navštívit Chorvatsko s baťohem na zádech, což má své výhody jako je volnost, cenová dostupnost atd., tak by jste ale měli vzít v úvahu několik zásadních věcí.

1) Počítejte s tím, že národní parky můžou mít turistické cesty jenom v některých úsecích. Není to jako u nás, kdy turistické cesty vedou křížem krážem národního parku a vy se tak dostanete kde chcete. Proto se nejdříve u místního turistického centra informujte, kde jsou turistické cesty a kam vedou. Vyhnete se tak zbytečnému obcházení a ztrátě času.

2) Ideální doba pro návštěvu parků v Chorvatsku je začátek Jara, nebo konec Podzimu. Já jsem jej navštívil v červnu a bylo to opravdu o hubu. Už nikdy bych v tomto období, jako pěší turista, národní park v Chorvatsku nenavštívil. To už je lepší se válet na pláži.

3) Vezměte si ideálně 4L vody. I když váš baťoh bude těžký, tak tohle je něco co by jste neměli podcenit. V chorvatských parcích nenaleznete studánky, bistra, restaurace, hospody, hostince, nebo jiná zařízení, kde by se pitná voda dala koupit. Při nejhorším můžete někomu vlézt na zahradu a nabrat si pitnou vodu z jeho studně (pochopitelně se nejdřív zeptáte a když nikdo nebude doma, tak si ji prostě vezmete. Jde přece o život).

4) Po celém Chorvatsku je zakázáno rozdělávat oheň. Je to kvůli častým nekontrolovaným požárům. Chorvati jsou na to velmi přísní a pokud to porušíte, tak dostanete velkou pokutu a můžou vás jako mého kámoše rovnou odvést v klepetech.

Závěr

Navštívit národní parky v Chorvatsku je zkušenost na kterou nezapomenete. Po návštěvě můžete sjet do jakéhokoliv přístavního města, kde můžete odpočívat na pláži. Spojíte tak pěší turistiku a klasickou turistikou na pláži a máte dva v jednom.

Martin Kirschner ©