Film Vykoupení z věznice Shawshank (1994) získal na CSFD první místo jako nejlepší film a druhé místo jako nejoblíbenější. Tento film je často považován za jeden z nejlepších filmů všech dob nejen díky silnému příběhu přátelství a naděje, ale také proto, že nabízí hlubokou metaforu lidské existence. Co když ale Shawshank není jen vězení v Maine, ale přesný obraz našeho současného světa?
Nejsme sice za fyzickými mřížemi, přesto žijeme v mnohem rafinovanějším vězení – finančním, systémovém, názorovém a nové i digitálním.
Moderní Shawshank
Místo betonových zdí nás obklopují dluhy, hypotéky, úvěry a nekonečný kolotoč „musíš vydělávat víc, abys mohl utrácet“. Systém je nastaven tak, aby většina lidí nikdy nedosáhla skutečné svobody. A pokud se někomu náhodou podaří utéct systému z ohrádky (finančního otroctví), tak se na něj systém došlápne klidně protiprávně – například lichvou a podvodem:
Pracujeme 40–50 let, abychom si „zasloužili“ důchod (svobodu), který často přijde pozdě, v nedostatečné výši nebo se jej někteří ani nedožijí.
Klasické vězení nahradilo digitální: sociální sítě, algoritmy a sledování chování, které nás drží v neustálém dohledu. Každý lajk, nákup a vyhledávání je zaznamenán. Oficiálně jsme „volní“, ale naše kroky jsou pečlivě monitorovány a usměrňovány.
Současně žijeme v názorovém vězení, kdy se v dnešní době lidé bojí říct vlastní názor – svoboda je garantována během projevu, ale nikoliv po projevu. Toho jsou často svědky rodilí Britové na které klepe na dveře policie za jejich názory na sociálních sítích.
Komfortní zóna jako u Brookse
Nejsmutnější postavou filmu je nejspíše Brooks Hatlen. Starý knihovník, který po desetiletích strávených ve vězení dostane podmínečné propuštění. Venku se nedokáže přizpůsobit. Svět se změnil, on zůstal uvězněn v hlavě. Nakonec si vezme život, protože „venku“ je to pro něj děsivější než známé mříže.
Často můžeme vidět zvířata, která najednou mají být vypuštěna na svobodu, jak se zdráhají opustit svou klec.
Foto: Na první pohled má lev vše potřebné – jídlo, vodu, zdravotní péči (očkování) a pomyslné „bezpečí“. Rád by svou zlatou klec někdy opustil, ale bojí se nejistoty, co by pro něj svoboda znamenala.
A přesně takto žije velká část společnosti. Raději zůstáváme v komfortní zóně – v práci, kterou nesnášíme, ve vztazích, které nás vysávají, v systému, který nás pomalu ničí. Bojíme se odejít. Bojíme se riskovat. Bojíme se, že to „venku“ nezvládneme. A tak raději zůstáváme „institucionalizováni“.
Ředitelé věznice nám stále vládnou
Ve filmu je ředitel věznice, který se jmenuje Samuel Norton (vězni mu přezdívají Warden Norton, čili Dozorce Norton). Ten představuje archetyp psychopata u moci – pokryteckého, nábožensky zbožného na povrchu, ale brutálně chamtivého uvnitř. Norton je zlo, které si myslí, že je dobro, ale ve skutečnosti je etalonem korupce a zvrácenosti. Ve srovnání s ním jsou někteří vězni svatoušci. Norton využívá systém k osobnímu obohacení a k držení lidí ve svém područí, aby dělali přesně to, co on chce a pro vynucení poslušnosti je schopný i někoho zabít, či trýznit na samotce.
Dnes máme moderní verze Nortona: korporátní lídry, politiky a globální elity, kteří mluví o „udržitelnosti“, „rovnosti“ a „bezpečí“, zatímco upevňují svou kontrolu, Jejich cílem není naše dobro, ale udržení autority a toku peněz směrem nahoru. Používají strach, dluh, vysoké daně a rozdělování společnosti jako nejefektivnější nástroje k tomuto cíli.
Naděje je to nejsilnější, co máme
Přesto film není depresivní. Je o naději. Andy Dufresne nikdy nepřestal věřit, že existuje způsob ven. Rok co rok, centimetr za centimetrem hloubil tunel až se jim prokopal ven na svobodu. Používal trpělivost, inteligenci a nezlomného ducha. Věřil, že dlouhodobý tlak a čas mu pomůže dosáhnout tohoto cíle. A to se mu také podařilo. Dostal se ven a Dozorce Nortona dohnal k sebevraždě tím, že odhalil jeho korupční, podvodné a psychopatické jednání.
Stejně jako Andy, mnozí z nás dnes cítí, že dlouhodobý tlak na systém může přinést změnu.
Osvobozujeme se malými postupnými kroky:
- odmítáním toxických narativů, které nás mají pro maximální kontrolu udržet ve strachu
- šířením pravdy mezi lidmi a pozvedáním vědomí skrze duchovní učení
- budováním paralelních struktur, ať už v oblasti financí, zemědělství, nebo zdrojového práva
- vytvářením skutečných vztahů a vzájemné propojování se mimo digitální vězení
Jak říká Andy: „Get busy living or get busy dying.“ (Buď žijeme, nebo pomalu umíráme uvnitř systému.)
Závěr
Svět je skutečně vězení Shawshank. Mříže jsou jen neviditelné. Ale stejně jako ve filmu platí, že i to nejtvrdší vězení má slabá místa. Stačí najít odvahu začít kopat – ne ven z fyzického světa, ale ven z mentálního a systémového područí.
Jak zní slogan filmu: „Strach dělá z lidí vězně. Naděje jim dává křídla“. A právě osvobození se od strachu a naděje v lepší budoucnost, spojená s vytrvalostí a malými každodenními akty odporu, je jediná cesta k demolici světového vězení.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Facebook komentáře