Starověká Indie, s její bohatou kulturou, moudrostí a historií, nám může být inspirací pro současnou dobu. Z tisíce let trvajícího duchovního dědictví můžeme vyvodit několik aspektů, ze kterých bychom si mohli vzít příklad pro náš moderní život.
Jóga a meditace
Starověká Indie je matkou jógy a meditačních technik (jako jsou například dechová cvičení), které se staly klíčovými nástroji pro zlepšení duševního a fyzického zdraví. V dnešním hektickém světě, kde je stres až příliš běžný, bychom mohli čerpat z těchto pradávných technik na kultivaci těla, mysli a ducha, a integrovat je do našich životů.
Koncept nenásilí (ahimsa)
Dalším klíčovým prvkem indické kultury je koncept nenásilí, známý jako ahimsa, který má hluboké kořeny v indické filozofii především díky filozofovi a duchovnímu vůdci Mahátma Gándhíovi. Je to myšlenka, že bychom měli žít v míru a bez násilí vůči sobě, ostatním a přírodě. V současném světě, zasaženém konflikty a válkami, by mohlo být přijetí ahimsy cenným nástrojem k nastolení celosvětové harmonie a míru.
Centrum vzdělanosti a duchovní vyspělosti
Starověká Indie byla centrem vzdělání, filozofie a duchovní moudrosti. Knihy jako Mahabharáta, Bhagavad Gíta a jiné spojovali duchovní moudrost a vědecké racionální myšlení, což vedlo ke vzniku mnoha vědních odvětví. Víme například, že vynálezce atomové bomby Robert Oppenheimer, se často inspiroval z knihy Bhagavad Gíta, což vedlo k sestrojení nejsmrtelnější zbraně lidstva. Na druhé straně však atomová energie dala mnoha zemím levnou energii – když nebudeme počítat finanční spekulace přes Lipskou burzu.
Svoboda myšlení
Ve starověké Indii byla podporována svoboda myšlení a šíření vědění. To bylo klíčovým prvkem tehdejší společnosti, která se díky tomu posouvala vpřed v morální, duchovní a vědní oblasti.
Ze starověké Indie si můžou vzít příklad dnešní světoví politici, kteří se snaží lidi s otevřeným myšlením dehonestovat a urážet nálepkami „konspirační teoretik, dezinformátor“.
Rozdělení společnosti podle úrovně vědomí a morálního charakteru
Jedním z nejlepších vynálezů starověké Indie je však kastovní systém.
Původní kastovní systém, který je popsaný ve starodávných indických knihách kladl důraz na to, aby lidé s největšími ctnostmi a moudrostí byli na vrcholu tohoto kastovního systému. Stejně tak „arjové“, není odkaz na rasu arijských lidí se světlou pletí a modrýma očima – i když je pravda, že vyšší kasty tolik nepracovali na slunci a měli světlejší pleť – ale pojednává o lidech s vysokou úrovní vědomí.
Do nejvyšších kast byly ve starověké Indii zařazovaní lidé s nejvyšší úrovní vědomí a vysokými morálními standardy.
Indie země Arjů
„Starověký název Indie zněl Árjavarta, doslova „země Árjů“. Sanskrtské slovo árja značí „hoden, svatý, urozený“. Pozdější etnografické zneužití slova Árijec k označování nikoli duchovní, nýbrž rasové vyspělosti vedlo velikého orientalistu Maxe Müllera k zajímavému prohlášení: „Etnograf, který hovoří o árijské rase, árijské krvi a árijských vlasech a očích, je pro mne stejný hříšník jako lingvista, který by mluvil o dolichocefalickém slovníku nebo brachycefalické gramatice.“
Jinými slovy termínem Arjové byli označení lidé, kteří dosáhly vysoké úrovně vědomí, moudrosti a morálních standardů. Takových lidí si starodávná indická společnost velmi vážila. Jak napsal indický mnich, filozof, jogín a guru Paramahansa Jógánanda ve své knize Životopis jogína, tak nezáleží na tom, jaké je člověk rasy, vyznání, nebo společenského postavení. Co hraje klíčovou roli je úroveň vědomí člověka, protože z hlediska Zákona vesmíru to určuje, kdo daný člověk ve skutečnosti je. Na rozdíl od toho všechny ostatní doktríny, kterými se lidé rozdělují jsou pomíjivé.
Jógánanda totiž ve své další knize Moudrost Joganandy – Karma a reinkarnace část 2 říká, že člověk prochází miliónem let reinkarnačním cyklem, kdy v minulém životě mohl být nerostným kamenem, rostlinou a v lidské reinkarnaci mohl být žebrákem, nebo císařem. Stejně tak v tomto dlouhém reinkarnačním cyklu se velmi pravděpodobně reinkarnoval napříč různými rasami. Považovat tudíž některou rasu za nadřazenou té jiné je jako říkat, že v tomto životě (kdy jsem běloch) jsem nadřazený, svému Já v minulém životě (kdy jsem byl černoch).
V knize Největší záhady světa – Zázračné události je popsán experiment něměckého psychiatra dr. Joachima Wursta, který pomocí hypnózy navrácel své pacienty do minulých životů. Zde je popsán případ z knihy, kdy si pacient vzpoměl na svůj minulý život:
„Pacient Richard C. si vzpomněl na několik svých předchozích životů, které na sebe logicky navazovaly, jako by je inscenoval rozum mravné a přísné božské bytosti. Richard C. byl dělníkem se základním vzděláním. V nejhlubším hypnotickém tranzu, po důkladném rozdýchání kyslíkem, si vzpomněl, že v minulém životě byl černoch, měl nemocné ledviny a žil v Jihoafrické republice. Ještě před tím žil jako běloch v Karolíně a k smrti nenáviděl černochy. Vesmírný řád tedy jeho city usměrnil v následném převtělení. Prožil život nemocného černocha v hlavním státě světového rasismu. Vykoupil se bolestivou smrtí a dočasnou výsadou žít další život v Německu jako nekvalifikovaný dělník.“
V knize je popsán také další případ:
„Pacient Helmut K., trpící neurotickou koktavostí, si vzpomněl, že v předminulém životě oběsil ještě jako mladík na drátě kočku a nešel ji vysvobodit, ač po jeho odchodu strašlivě mňoukala. V následném životě se stal kočkou bez domova, která se po tři léta toulala po hamburském přístavu, než sežrala otrávenou návnadu a pošla v hrozných bolestech. Po tomto „očistci“ se Helmut K. narodil v rodině bonnských cikánů a doslal novou šanci žít lidský osud.“
Jinými slovy nenávist k jiným tvorům, například protože „jsou jiní“ nejenže vás uvězní v kole bolestné reinkarnace na tomto světě, ale navíc si v příštím životě budete muset vyměnit role a vy budete tím diskriminovaným černochem, nebo tou oběšenou kočkou. Jógánanda říká, že pokud se chcete stát nesmrtelnou božskou bytostí a žít v ráji, tak musíte milovat všechna stvoření tak, jako je miluje Bůh.
Kastovní systém
A teď se pojďme podívat na indický kastovní systém v zemi, která byla od pradávna označovaná za sídlo vysoce duchovních lidí.
Současný kastovní systém, který v Indii je, nikdy nebyl zamyšlen jako dědičný. Ve starověku se mohl člověk v průběhu života stát součástí jakékoliv kasty podle úrovně vědomí. Dokonce i Wikipedie uznává, že kastovní systém „představuje ve své původní podobě vyhodnocení a kodifikaci indické společnosti do čtyř různých vrstev na základě různotvárnosti založené na duchovním vývoji“.
Kasty v indické společnosti jsou od nejvyšší bráhmáni (duchovní, kněží), kšatrijové (válečníci, šlechtici), vaišijové (obchodníci, řemeslníci, zemědělci) a šudrové (služebníci a dělníci). Zcela mimo tento kastovní systém stojí dalitiové (nedotknutelní), kteří přitáhli do Evropy a později se jim začalo říkat Cikáni, neboli spisovně Romové.
Původní kastovní systém byl navržen tak, že lidé s nejvyššími morálními principy, moudrostí a úrovni vědomí stáli nejvýš. Titul brahmán – nejvyšší kasta v kastovním systému – byl původně přidělován na základě morálních a duchovních kvalit. Ti, kteří si osvojili moudrost, laskavost a věděli, jak žít podle zásad dharmy, byli považováni za hodné přijmout tuto vysokou pozici, čímž se podporoval duchovní a materiální rozvoj celé společnosti. Naopak ti, kteří tyto vlastnosti postrádali byli na dně společnosti.
Ještě v dobách, kdy v Indii nebyl kastovní systém dědičný, existovaly fáze života, během kterých člověk mohl postupovat do vyšší kasty vzděláváním v dharmě (soubor morálních principů a zákona vesmíru), kterou mu předal jeho Mistr. Systém byl postaven podle tradice „Mistr hledá žáka a nikoliv žák hledá Mistra“, což znamená, že Mistr hledá žáka na základě výborných vrozených vlastností a duchovních sklonů. Jelikož se však věřilo, že tyto vysoce vyspělé bytosti se rodí do vyšších rodů (za zásluhy z minulých životů), tak kastovní systém začínal postupně zamrzat a stal se dědičným.
Původně tomu tak nebylo jak popisuje Mahábháráta: „Ani zrod ani svátost ani studium ani předkové nemohou rozhodovat, zda je někdo dvojzrozencem (tj. bráhmanem). Jedině charakter a chování o tom rozhodují.“
V knize Životopis jogína, autor knihy Paramahansa Jógánanda píše: „Manu (univerzalní zakonodárce hinduistů) poučoval společnost, že má ctít své členy, pokud mají moudrost, ctnost, věk, rod nebo – až naposled – majetek. Bohatstvím védská Indie vždy pohrdala, bylo-li lakotně střeženo nebo nebylo používáno na dobročinné účely. Nešlechetným lidem s velkým majetkem bylo ve společnosti přisuzováno nízké místo. Vážné zlo vzniklo teprve tehdy, když staletí utvrdila kastovní systém v dědičnou ohlávku.“
Ponaučení pro dnešní společnost
Dnešní Indie a další země čelí výzvám spojeným s modernizací a materialismem. Přestože se mnohé aspekty tradičního života mohou zdát zastaralé, duchovní odkaz Indie zůstává živý a relevantní. Moderní společnosti mohou najít inspiraci v indické filozofii, která zdůrazňuje důležitost morálky, duchovního rozvoje a hledání svého vnitřního Já.
V dnešní společnosti můžeme vidět, že nám vládnou lidé s nejnižším morálním měřítkem. Podle toho také náš svět vypadá. Ve starobylé indické společnosti by takoví morálně zkažení lidé byli zařazeni mezi nejnižší kastu a šli by se pást na smetiště.
Ti kdo skutečně vládnou světu. Nešlechetným lidem s velkým majetkem bylo ve starověké indické společnosti přisuzováno nejnižší místo.
„Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás.
To je trestem za neochotu podílet se na politice.“
Platón
Možná bychom se měli inspirovat původním indickým kastovním systémem a do vládnoucí třídy nechat umístit lidi se ctností, moudrostí, odborností a s vysokými morálními standardy.
Nezávislost naší redakce můžete podpořit finančním darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
2400157743/2010
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výši částky si určíte sami.
Staňte se naším redaktorem.
Facebook komentáře